Biografie:
Xalokeria se narodila v létě roku 834 slavnému válečníkovi Bazukalovi, oyarzinskému hrdinovi a šampiónovi Danzigala. Mezi Oyarzinci z Gipazgoy není nikdo, kdo by si pamatoval její matku.
Xalo, jak si nechává říkat, žila v kopcích severně od hlavního města knížectví, obklopena lvy a samotou. Jen občas do její skromné chatrče na krátký čas přišel její otec ze svých výprav. Pro Xalu se lví smečka spojená s Danzigalem stala její jedinou rodinou.
A když se pak její otec z Bitvy o Taros nevrátil, zůstala na světě úplně sama a čekala, až se naplní slova, která od ranného dětství od otce slýchávala. Že je souzena Danzigalovi. Že nebýt Danzigala, nebyla by na světě. A že až si pro ní zavolá, musí poslechnout, že to bude velká čest. Měla za úspěch a slávu otcových skutků zaplatit službou lvímu patronovy válečníků.
A když za ní na podzim, pár dní před znovu obnovenými Slavnostmi pokořitele lva, přišla družna Minkorských kanárků a oyarzinský kandidát na šampiona Mikel, věděla, že se čas nachýlil.
Xalokeria nikdy netušila, proč je pro Danzigala tak důležitá. A když se ve lví svatyni ponořila do tůně v jeskyni a byla vtažena do stínového světa, nebylo už cesty zpět. Ve sféře spřízněné s Danzigalem ji přivítali lví a tygří strážci ne nepodobní světlonošům a slibovali ji nový domov, výcvik a smysl života. Netušila, co ji čeká, ale družina Kanárků byla přesvědčena, že je Xalo magickým zřídlem schopným poroučet myšlenkovým bytostem a tak se nejspíše stala služebníkem, v horším případě zbraní, myšlenkových bytostí ve válkách ve stínovém světě. Kdo byl Danzigal a jestli šlo skutečně o světlonoše, jak hobit Keš o svých cestách astrálními končinami vyprávěl, lze jen těžko říct.
