Biografie:
Za mlada se Sariika nelišila od jiných elfů. Ano, rozuměla hlasu přírody, dokázala komunikovat se saly, využívat skryté stezky a rozmlouvat se zvířaty. Ale podobných schopností a poznání dosáhli mnozí z její domoviny, kterou je Červený les.
To, v čem byla jiná, se v ní probudilo až poté, co procestovala kus Tary, navštívila i Skalní město v Rychlých dunách, kde se krátce učila moudrosti pouštních elfů. Když se poté vrátila na východ, její dříve bezstarostná duše najednou připomínala holubici, které někdo přistřihl křídla. Prokletí jejího národa, které se jí připomnělo příběhy jejich vzdálených příbuzných, náhle v jejím srdci křičelo svou naléhavostí.
Na rozdíl od většiny elfů v tu dobu neuměla zapomenout. Ani divoký lov, který ji dříve pomáhal vnímat přítomnost, nyní neulehčoval její strádání. Cítila, že musí jednat. Hledala moudrost starých elfů, rozmlouvala s dryádami ve východních hvozdech a díky jejich životním příběhům poznala krutost Drika Oranžového i neštěstí, které zamořilo lesy v okolí pradávného Marellionu. Po několika letech, kdy se učila moudrosti a nejhlubším tajemstvím od dryád a poznávala nejmocnější nepřátele samotné přírody, se vrátila do Červeného lesa a zvěstovala to, před čím její bratři a sestry přivíraly oči. Její plamenná řeč na Velkém setkání tehdy hnula se srdci mnoha přítomných.
S desítkou nejbližších nakonec, se souhlasem a se slíbenou pomocí od královny Rungil, odešla do Lesa padajících stínů s jasným úmyslem vystrnadit z tamních končin skřetí komanda, pomoci dryádám v boji s Drikem a nakonec i proniknout do Marellionu a přijít na kloub tomu, co se tam odehrálo a zlomit prokletí toho místa. Za osm let se jí podařilo vše až na to poslední řečené a tím ukázala, že její vůle a vytrvalost je vskutku obrovská.
Neustálý boj, těžká rozhodnutí, ztráty svých blízkých, to vše se podepsalo na jejím chování. Dříve byla tou, která se žene ve předu svého komanda jako hrot šípu vystřelený do srdce nepřítele. Vše, co dokázala, co vyjednala, koho přiměla se na její stranu přidat, to vše je ale nyní závislé na ní. A nejen ona si uvědomuje, že když zemře, je možné, že se nenajde nikdo, kdo by ji dokázal nahradit. To břímě zodpovědnosti, kterému se většina elfů vyhýbá jako skřet Spravedlivému, se Sariika rozhodla přijmout se všemi starostmi a tíhou, kterou to obnáší. Byla donucena v sobě pohřbít divokost, která ji byla tak vlastní, a nahradila ji rozvážností, vlastností natolik cizí temným elfům z Červeného lesa. A tak jestli se na něco Sariika těší více než na chvíli, kdy vyléčí Les dávno mrtvých od jeho prokletí, je to určitě ta chvíle, kdy bude dobojováno a ona bude moci opět do rukou vzít luk, šípy, a bosky v divokém běhu vyrazit na lov a myslet jen na svou kořist.
Po Bitvě o Taros, kde se proměnila v zeleného draka, se s komandem rozloučila a odletěla na sever. Na Taru se pak dostaly zprávy o tom, že krátce pobyla v Zemi klidu na Lendoru, jiní vypráví, že prý navštívila i svaté elfí místo v Elfích kopcích. Nakonec však zmizela neznámo kam a mnozí si myslí, že svou pouť v přírodní úrovni zcela ukončila.
