Biografie:
Dříve, než se z Ramery stal katalyzátor krvavých rituálů snažících se přivolat jednoho z pradávných běsů, žila tato dívka východně od Tichých vod v jedné z hevrenských bravas, které v této oblasti kočovalo. Po pár incidentech, které vyústili k přivolání několika myšlenkových bytostí poté ohrožujících životy jejich příbuzných byla poslána do učení k šamanovi kmene. Zavržení jejími rodiči bylo první těžkou ranou v životě Ramery. Její učitel pak záhy zjistil, že v Rameře se ukrývá pro něj nepochopitelná ryzí magická síla a po pár neúspěších o její kontrolu své snažení vzdal a vyhnal Rameru do divočiny doufajíc, že ji její vlastní moc přivodí brzkou smrt. Tehdy Rameře bylo pouhých devět let.
Toulala se v okolí jiných bravas, skrývala se, kradla. Tu a tam našla chvíli zastání, útočiště, než přivolala neštěstí na další kmen. Pokaždé ji nakonec vyhnali. Začalo se o ní povídat. O malé čarodějnici. Někdy byli hevreni natolik pověrčiví, že vyhnali, utopili, nebo zabili i jiné zatoulané nebo opuštěné dítě v domnění, že jde o Rameru, čarodějnici z plání. Když ji o sedm let později chytili při činu, šaman bravas, kde Ramera hledala úkryt, jí potetoval krk zlými znameními, která měla varovat každého hevrena, že tato dívka přináší smůlu a ať se jí raději vyhne. Měl strach ji zabít, bál se, že na jeho příbuzné uvrhne neštěstí jako na jiné. Při vypalování onoho znamení se ale rozhrnul stínový závoj a celý ten hevrenský kmen zmasakrovala krvavá bestie podobná tříhlavému psovi. Jí tato stvůra neublížila a ona ve strachu uprchla.
Její smutek, prožité křivdy a žal, který cítila, zamořil oblast jižních plání mnoha nebezpečnými tvory ze stínového světa. Někdo by řekl, že to byl osud, ale spíše to byla smůla Ramery, která na pokraji sil, poté co se otrávila jedovatými bobulemi, už jako dospělá žena, spatřila siluetu muže, seveřana. Pro něj to bylo naopak štěstí, že ji nalezl, protože po ní pátral již několik měsíců. Pomohl ji. Stal se jediným, kdo na ni byl hodný, kdo o ní pečoval, u koho se mohla alespoň chvíli cítit v bezpečí, že je chtěná. To ale ještě Ramera netušila, že tento muž, Vraťko Lacič, ji chtěl jen využít pro své cíle. Našel ji zranitelnou, ona mu uvěřila a šeredně na to doplatila. Začal ji manipulovat, její moc tlumil různými drogami, na kterých se postupně stala Ramera závislá. Nutil ji k ohavnostem, stala se loutkou v jeho krvavých obřadech, jejichž efekt znásobovala její moc, její dar, její prokletí.
Byla svědkem těch nejodpornějších a nejděsivějších událostí, pod jejími rukami umírali děti, novorozeňata. Navštívila ta nejděsivější místa ve stínovém světě, Síně bolesti, kde byla znovu využita pro cíle mocných a prastarých. Stala se jen nástrojem, pouhou siluetou duše, opakem svobodné bytosti.
Trvalo to několik let. A chtěla tomu náhoda, okamžik příčetnosti, trocha štěstí a správný čas a správné místo, kdy se jí podařilo zbavit okovů. Když ji zachránili, měli ji ale za zločince, magické zřídlo, které je nebezpečné svému okolí a proto ji drželi na sedativech. Chtěla umřít, chtěla nebýt. Nevěřila, že toto krátké nevědomí může trvat dlouho. Bála se, že se probudí do hrůz, které už jednou prožila. Pro ty, kteří ji zneužívali posledních šest let, byla příliš cennou. Nevěřila, že ji může čekat lepší budoucnost.
Kdo ví, jestli ten, kdo ji nakonec zbavil jejího bývalého pána a odnesl někam na jih, ji skutečně chce pomoci a jestli to dokáže. Sluncevít Podešť je záhadná osoba a těžko říci, jaké má s ní plány. Duše Ramery je rozbitá na tisíce kousků, slepit ji a zahojit všechny rány asi nepůjde. Možná ale existuje naděje, že Ramera může nakonec být alespoň trochu šťastná, možná může zapomenout, možná může najít konečně nějaký domov, rodinu. Možná…
