Biografie:
Ilja Čajkov je jediným synem dřívějšího vladyky a nyní hrabětě Aljoši Čajkova, dost možná nejbohatšího muže ve Storabsku.
Aljoša Čajkov, nejvyšší mincmistr Storabska, člen protektorátní rady, vladyka ze Zlatodolů a Zlatojeří a dědičný hrabě Storabska, je tichý a stárnoucí muž, v klidu si užívající své venkovské panství ve stínu Rudav, na kterém ho ruší jediná věc, almendorší a trpasličí kovkopové, těžící ve zdejších dolech, na které má jeho rodina už po staletí dědičný nárok, obrovské množství zlata. A přestože Čajkové nikdy nebyli chudí, a zlato rýžované v Zlatojeří jim vždy poskytovalo přední místo mezi velmoži, částka, kterou vyplácí protektorátní rada za možnost na jejich území těžit, udělala z hrabětě Aljoši muže, který ve své podstatě platí náklady storabského trůnu. Což mu jistěže vyneslo od krále (a ostatně i od toho almendorského) nekončící vděk, nová panství a nové tituly, a především závist jeho sousedů. se kterou si ale tento obrovitý starý válečník příliš starosti nedělá. Jeho panství je plné východních vojáků a ani jeho vlastní muži, veteráni válek s barbary se jen tak něčeho nezaleknou a to přesto, že i oni jsou bohatší než by se mohlo zdát i některým šlechticům.
Jen jedinou smůlu přinesli bohové na starého hraběte. Jeho syna. Jistě, není nic špatného na tom, když se mladík chce proslavit v boji. Ale proč u sedmnáctky někde v divočině na jihu? Jako by sever nedával příležitostí víc než dost.
Ilja je ale mužem vychovaným po způsobů almendorské šlechty, považuje se za rytíře a za svou svatou povinnost chránit slabé a bojovat se zlem na jihu. A když svého otce požádal o dotování expedice jakéhosi písmáka, ten nakonec svolil jen s drobným mrmláním o rozmazlenosti a o tom, jak je starý na to, aby se hádal s chlapci, kteří nikdy nebyli v bytvě a myslí, že můžou jít bojovat s draky.
A vskutku, přestože mladý vladyka pochází z dlouhé linie válečníků a bojarů, přestože jeho učitelem a vychovatelem byl kněz Aurionův… přes to všechno nikdy ve svém životě nestál se zbraní v ruce proti někomu, kdo by ho byl ochotný zranit. Tedy až dosud…
Ilja Čajkov je mladý muž, přestože díky severské krvi by mu nejspíše lidé hádali víc. Je rozmazlený a není zvyklý že s ním někdo nesouhlasí, nezná cenu peněz, rozhazuje je a nechápe, proč lidé považují zlato za tak důležité, je arogantní a přesvědčený o své výjimečnosti, statečnosti a o svých schopnostech. tedy byl až dosud…
Přesto všechno je Ilja opravdu dobrý muž a v srdci chová lásku k sedmnáctce… jen potřebuje poznat život a nejspíše i bolest.
