Po mém příchodu do Minkoru trvalo nějakou chvíli, než sem se vůbec rozkoukal. A i dnes, po tak dlouhém měsíci mého pobytu, si občas říkám, jak že se tady dokáží někteří orientovat. Jsem ohromen!
Díky mým znalostem a jazykovým dovednostem mi bylo po krátkém hledání nabídnuto angažovat se při oficiálních překladech a přepisování svazků knih v knihovně samotné Bílé Pagodě. Je to práce, která mě alespoň na nějaký čas zaopatří a navíc je časově nenáročná, tudíž mám relativně volné ruce podnikat cokoli, co sám potřebuji (tj. pobývat v místních knihovnách o to více času, eventuelně nějaké to poznávání města). Díky pár šikovně položeným otázkám pár šikovným (ne)informátorům se ke mě dostalo, že jistý Mistr Walurrian přímo z Pagody má dokonce podobný plán, respektive záměr jako já. Je to prý totiž jeden z mála, kdo se snad vůbec plánuje vydat do Zurku, což za prvé – mi samotnému imponuje a za druhé – je to nejlepší příležitost získat v Minkoru přímý kontakt nějakého, doufám, vlivného jedince.
4. travena jsem opět chvíli před polednem vyzkoušel své štěstí u váženého pána Póčiho. I když mi je známo, že je pan Walurrian velmi zaměstnán a dokonce i zaneprázdněn jistým zapeklitým vyšetřováním (…), nedalo se čekat a musel sem jej vidět co nejdříve. Možnost je to skutečně velká. K mému překvapení se zadařilo a pan Walurrian byl dokonce přítomen ve svých komnatách a navíc souhlasil se se mnou setkat a alespoň na pár slov si popovídat. Poté, co jsem se mu představil, vysvětlil mu svou situaci a projevil zájem stát se partnery, objevili se v hale Pagody dokonce pár jeho společníků. Vůbec mě nepřekvapilo jejich složení, jsme přeci v Minkoru, ale pravdou je, že jako skupinka jsou skutečně zapamatovatelní.
Po našem krátkém rozhovoru mi k mému potěšení Walurrian nabídl setkat se ještě tentýž den navečer ve věhlasném Minkorském hostinci zvaném U Hydří hlavy, který už tak trochu i znám. Samozřejmě jsem nabídku přijal a ve spěchu jsme se po letmém setkání s jeho kolegy, kteří mi později byli představeni jako Moss, Nui a Vážená paní Dikdik.
***
Je mou písařskou povinností zpětně sesumírovat i ostatní události, které se toho dne staly. Před naším setkáním se dopoledne vážená paní Dikdik, pan Nui a pan Moss setkali s pokrývači, kteří pracovali na domě poradce radního Katulise, a to za účelem vyzjistit, zda sami pokrývači byli nějak zapleteni do onoho případu, jelikož jejich pohlavár byl magik. I přes významné pohledy elfích pracovníků, kteří byli viditelně zaujati paní Dikdik a přes snahu pana Mosse zjistit či odhalit, zda skupinka do případu skutečně byla jakkoli zapletena, se nezadařilo. Aby však zahnali pocit neúspěchu, zastavili se ihned kousek opodál v jedné z kavárniček na dezert a poté se vydali směrem do Bílé Pagody.
Následně se po mém setkání s Walurrianem se skupina, samozřejmě beze mě, setkala společně s panem Vien-De Linem právě v Hydře, aby důkladně prodiskutovala vše možné v případu unesené dcery poradce radního Katulise. Přirozeně, neobešlo se to bez magie a po objednání jídla se Mistr Walurrian vyčaroval kolem stolu tzv. Bublinos Privaato, kdyby se náhodou někdo odvážil je odposlouchávat. Poté, co si ujasnili, že na základě dopisu a značné částky obdržené den předem právě v Hydře, se dcera Katulise mohla vlastně rozhodnout odejít z domova dobrovolně (a kdo ví, proč by pak její odchod byl zinscenován stylem, jakým zinscenován byl), a že pan Poradce sám skrývá nějaké významné informace, se rozhodli opět pana Katulise navštívit i bez přítomnosti hlavního vyšetřovatele (kteréhož jméno si již dnes nedokáži vybavit).
Při setkání s Katulisem a vyzrazení dopisu se od něj nakonec skutečně dozvěděli, že jeho dcera má jisté schopnosti, které, pokud by byly nesprávně použity, by mohly způsobit nepředstavitelný chaos. Je totiž schopna jistým způsobem manipulovat brány do stínového světa a to samo o sobě si říká o určitou formu supervize a kontroly. Problém byl však ten, že jeho manželka se pro dceru obětovala, aby její schopnosti zneužity za ta léta být nemohly. Tento akt však dnes může přijít absolutně vniveč, pokud byla Katulisova dcera skutečně zajmuta proti své vůli a donucena v sobě tuto blíže nespecifikovanou moc probudit a nedej Sedmnáctce použít nesprávným směrem.
Rozhovor s Katulisem skončil, načež se družina rozhodla sednout si společně do čajovny a probrat další náležitosti spojené s novými informacemi a následující kroky. Pan Lin a pan Moss se později rozhodli navštívit pana Loupáka aby se od něj dozvěděli nějaké informace o osobně dotyčné – elfovi Mwamim -, jeho statku, personálu atp. Dozvěděli se, že statek již bodem vyšetřování byl, ale nic konkrétního, mimo přibližně 20 jmen jeho personálu, se o něm nedozvěděli. Vážená paní Dikdik s panem Nui se odebrali takříkajíc „chlastat“ a pan Walurrian zpět do Pagody, aby se následně setkal se mnou, kde jsme trochu více konkrétněji probrali situaci ohledně Zurku, počínaje Čerodem a jeho mapou a mými prostředky konče. Panu Wallurianovi dělala při našem večerním setkání společnici vážená paní Dikdik.
