Lendor

Danérie

V Danérii se pomalu uklidňuje situace kolem lidového povstání vedeného Kněžími Slunce. Kníže Merniem er Daerlen byl patriarchou Slunce jmenován za Lorda Ochránce víry. Ten se postupně stává nejvýznamnější postavou „sluncovců“ Urozeného sněmu, jelikož současně jako kníže rudavský i regent Gorrianského markrabství disponuje třemi hlasy. Církev kněžích slunce stále získává na moci a Danérie se čím dál tím více dělí na venkovský sever-ovládaný kněžími slunce a na jihozápad, kde se snaží mocná knížata tomuto vlivu odolávat. Mezi prostým lidem je stále více slyšet, že by se od hříšného Lunenwigu mělo odkrojit svaté Sluneční království, v čele s kněžským králem – obrazem samotného Auriona.

Almendor a Storabsko

Ve snaze upevnit moc panovníka a jeho protektora ve Storabsku, je oznámeno, že proběhnou slavnostní zásnuby následníků těchto zemí, syna krále Krutjiho a dcery krále Waldena. Mělo by se to udát do konce tohoto roku a to ve Storabsku za přítomnosti obou batolících se snoubenců i obou králů. Dalším viditelným políčkem do tváře storabských velmožů se může stát, že několik mužů, většinou členů protektorátní rady a almendořanů bylo králem Krutjim jmenováno dědičnými hrabaty Storabska a zastupující protektor Jiřík Stránský ze Sluneční Stráně byl slavnostně jmenován Vévodou Merlickým, což se souhlasem krále Waldena přijal s tím, že tento titul smí užívat jen na území Orkmiree. To, že almendorští královští úředníci získali nové storabské tituly vyvolalo další vlnu odporu starých bojarských rodů, kteří však v tento okamžik nemají sílu na další zoufalé povstání. Zdá se, že postupné almendorizaci severu v nejbližší době nic nezabrání.

Keledor

Keledor zažívá překvapivě klidné období. Jednání s Plavenou, podpořená Ellionskou dohodou získávají stále jasnější obrysy. EGO si upevňuje svou pozici a postupně pohlcuje čím dál více malých rodů a gild. Jejich relativně otevřená politika si získává i stále více příznivců v celé Královské radě a obecně se jim podařilo vytvořit obraz těch, kteří znovu postaví zámořské panství Jižního království na nohy.
Mezitím královská rodina chystá sňatek dcery korunního prince za Silwiandského hraběte.

Vnitřní Moře (Plavena, EGO, Ostrov Albatrosů, Nekromantská hanza)

Na konci Plodna byla uzavřena tzv. Elionská obchodní dohoda. Na neveřejném setkání v plavenském přístavu u ústí stejnojmenné řeky, kterého se účastnili zástupci Taroského obchodního konsorcia (TOKu), Erinské Gildy pro obchod (EGOa), Gildy Země šelem a Gildy Veremar zastupované guvernérem Královské mořeplavecké společnosti. Obsahem této dohody bylo jednak otevření Minkorského přístavu cizím lodím, uznání řeky Ellionu jako svobodné obchodní stezky pod mezinárodní ochranou (která měla být v jednotlivých úsecích zajištěna Taroskými hraničáři, Celní unií Pětivěží-Světlokaz, městem Minkorem a Plavenou) a především navázání obchodních smluv zajišťující jednotlivým obchodním spolkům v dohodě zaznamenaným využívat pohostinského práva ve vzájemných přístavech. Tato dohoda nejmocnějších hráčů severotarského pobřeží byla záhy napadena zástupci města Dunrileanu a Almendorskými kupci, vidícího v dohodě počátek nové monopolizace mezikontinentální dopravy a současně i Danérským Urozeným sněmem, protestujícím především proti článku o společném potírání pirátů a renegátů, jelikož Královskou mořeplaveckou společností, Rilondem a tedy i Gildou Veremar jsou za renegáty plující pod falešnou vlajkou považováni všichni obchodníci Danérie užívající vlajku Královského urozeného sněmu či šlechticů nehlásajících se ke královské rilondské straně. Očekávané se stalo skutečností poté, co loď plující pod plachtou Gildy země Šelem napadla na svátek Mladých srdcí danérskou obchodní loď, její zboží zabavila a posádku vysadila v Rilondu jakožto námořní zločince. Politický dopad celé záležitosti bude nejspíš značný a v některých kruzích se otevřeně hovoří o tom, že Rilond a Keledorská královská rada reálně uvažují o uzavření trvalého míru s Mořským císařstvím.

Ve všech přístavech vnitřního moře se hemží skazky o tom, že nekromantická hanza stále dále rozprostírá svá chapadla v bohabojných tarských a lendorských městech.

V Mořském císařství se ve velkém kupčí se sarindarskými otroky. Kolují zvěsti o tom, že je Žebráci moře odkupují a přebírají z lodí Kirbega Oranžového.

Tara

Západní dálava

Urozený sněm v Rilondu – hrabě Danilo Gondulič nově ve svazku manželském s hraběnkou Wakiki, zastupuje zájmy i Řádu Rudých mečů, Vlad Ljukanovec začíná lobovat za Eldebranské rytíře a jeho vliv je srovnatelný s komturem ze Dvou bratrů.

Pozice Vaceny Skřetasyna, pána Xentanu, je nadále zpochybňována a neexistuje nikdo v Urozeném sněmu, kdo by za jeho zájmy loboval. Proto se jedná o určitých odškodněních za předpokladu, že Vacena hrad opustí. Následují ostré debaty o tom, kdo by měl být novým páne hradu Xentan. Na scéně se objevuje mladý rytíř Radomir Dragunič, syn zemana Severina, věrného leníka Sinwarských pánů, který okupuje lesy na bývalém území Sinwarského knížectví a provádí záškodnické akce proti Rudým mečům. Syn Radomir zastupuje práva svého otce a přináší před Urozený sněm svědectví o tom, že Rudé meče zavraždili Sinwarského knížete a předkládá nárok Draguničů na Xentan, jenž má být zmíněný v poslední závěti knížete Lyamira, kterou zeman Dragunič disponuje.

Následovníci Šina získávají kontrolu nad Rilondskou univerzitou, rozšiřují fakultu magických věd a obnovují její napojení na Čarodějnou akademii.

Žena knížete Aurigena čeká dítě.

Východní dálava

Král Walden navštěvuje v Rilondu královskou danérskou rodinu a poté opouští dálavy a vrací se zpět do Almendoru. Oficiálně jde o zdvořilostní návštěvu. V Albireu ponechává guvernéra Denfela, který je obklopen řadou Waldenem dosazených poradců.
Pokračují práce na stavbě silnic spojujících Athor s Vrchovem a také Athor s Albireem. Řada nových kolonistů, které z Lendoru vyhnala sucha a chudoba, plní úlohu levné pracovní síly.

Plánuje se útok na Labyrint. Nejspíše se podařilo okolí hradu zmapovat a zřejmě je známa nějaká jeho slabina, neboť ještě do nedávna byl považován skřetí hrad Labyrint za nedobytnou pevnost. Na přípravách obležení spolupracuje kníže Sarni ze Sintaru společně s guvernérem Denfelem. Byl osloven řád edlebranských rytířů a i další dobrodružné spolky a žoldnéřské skupiny včetně Šarlatových plášťů z Koru. Přípravy by měly vyvrcholit koncem roku.

Bažinný národ Hyassa opustil své dřívější domovy a nyní se zbylí této rasy ukrývají a přežívají v severních Zelanských vrších a na některých nepřístupných místech na západě bažin. Kolují zvěsti, že na straně Sseta stojí počasí a že mnoho hyassa prchlo před povodněmi, silnými dešti a neúrodou spíše, než před zbraněmi svých nepřátel.

Trpaslíkům u Canthie se podařilo díky vyhloubeným tunelům dostat do starých sklepení a kobek pod tímto městem a zaútočili tak na hevreny z nečekané strany. Došlo však k jakési nehodě, nejspíše magické, protože přeživší svědkové hovoří o tom, že nad Canthií začal zuřit blizard. Za pár hodin bylo prý město pohřbené pod závějemi sněhu a obléhání bylo přerušeno. Většina těch, co byli v katakombách pod městem se nevrátilo. Trpaslíci opustili své opěrné pozice v pláních a stáhli se blíže ke Kargatu do kopců. V současné chvíli se neví, jestli někdo z obránců města žije a vyděšení pověrčiví trpaslíci to zřejmě nebudou zkoumat, když jim k tomu nikdo nedá pádný důvod. Na místě, kde stojí Canthia, prý mrzne a napadaný sníh netaje. Trpaslíci zatím věří, že jejich nepřítel byl poražen a trosky starého města v pláních ať si klidně spí pod věčným ledem.

Zelanské vrchy

Silnice spojující nové trpasličí sídliště Kargat s Kwesarem je už postavena po celé své délce, ovšem zatím ne v kamenné podobě. Na přepravu materiálu, zásob, informací a pracovní síly to ale stačí. Hovoří se o několika potyčkách s členy Bratrstva dlouhých kápí, které se snaží překazit trpasličí snahy o kácení okolních lesů a ničení tamní přírody. Nálady mezi železnodolskými a Ebeldy z Kargatu se trochu umírnily poté, co několik lidských osadníků bylo uvrženo do šatlavy za jejich vandalství a ničení cizího majetku. Ani za tři roky od začátku výstavby Kargatu zatím neprodukují první z trpasličích lintirových dolů očekávané množství modrého kovu a tak se zdá, že strach lidí z Železných dolů se rozhořel příliš brzo. Až čas ukáže, jak se to podepíše na jejich živnostech. Obě strany si sebe nyní přestaly všímat a situace je, zdá se, stabilní.

Na jihu Zelanských vrchů se nadále ukrývají poslední z hevrenských bravas. Některé z nich se sem vrátily po válce v Západní dálavě, kde bojovaly na Zylově straně. Mezi hevreny ale nyní není nikdo, kdo by poražený národ dokázal sjednotit a tak se trpasličí předpovědi o tom, že koňáci budou s pádem Canthie poraženi, nejspíše potvrdily.

Tarosská doména

V Tarosu vzniká pod neoficiálním vedením a patronací Vály Krastěje, bývalého představeného Zlatého Kruhu, Taroské obchodní konsorcium. Toto volné sdružený taroských obchodníků obchodujících s okolními městy je dokonce krátce obviněno ze zrady, když vyjde na povrch tajná dohoda s Pětivěžím, kam dodávali někteří kupci z TOKu (jak se začalo mnohoznačně uskupení po vzoru Keledorského Ega říkat) zásoby nejen pro tamní „vzbouřenou“ posádku ale i pro Plavenská vojska. Nakonec jsou ale po uzavření Minkorského míru a Elionské dohody zrušena a stažena všechna obvinění.
S tím souvisí oficiální a konečné oddělení oblasti Pětivěží a Světlokazu od Taroské domény. Vzniká území Svobodné Hrady. Ty posléze deklarují nezávislost jak na Tarosu tak Mořském císařství. To je posléze uznáno i Tarosem, přičemž vzájemná nevraživost mezi Taroskými a jejich bývalými spoluobčany ale trvá, přičemž každá strana obviňuje tu druhou ze zrady. Ať již staré, nebo nové. Následkem toho také byla obrana města ze strany Lesa padajích stínů svěřena přímo tarosským hraničářům a jejich veliteli  Marinovy Šoltysovi.

Zlatý hvozd, Červený les, Horské císařství, Khelegovy hory

Význam malé císařovny Mia Tače poslední rok upadá. Těžko říci, na kom leží vina. Nejde ani tak o to, že by neměla podporu. Mnozí v ní opravdu chtěli spatřit sjednocující prvek, někoho, kdo znovu spojí severní a jižní provincie. Například nově zvolený čam Po Ni v Kao Si a Zan Linki v Nan Dan již malou císařovnu několikrát hostili ve svých sídlech a v mnohých pohledech se na osud Zlatého hvozdu a skřítků shodují. Jenže východ Zlatého hvozdu už tak přátelský není a vráží klín mezi spojenectví s Horským císařstvím. Z řad urozených a vlivnějších skřítků zaznívá kritika vůči vnučce posledního z císařů, že není dost silná a důrazná. Reprezentuje prý jen tu shovívavou tvář dřívějších císařů, ale postrádá tvrdost a přísnost. Některé problémy totiž nejdou řešit jen smírem a slovy. Někdy je potřeba někoho potrestat, přinutit pokleknout a sklonit hlavu.  A v tomto mají pravdu a malá císařovna to nepopírá. Asi za to může Válka mágů, že se současná legitimní následovnice rozpadlého císařství bojí použít sílu. Skřítci si podle ní již protrpěli příliš a ona nechce mít na rukou krev. Zlatý hvozd si nejspíše bude muset ještě jednu generaci počkat, aby byl připraven na tak velkou změnu. Nikdo ale neví, jestli už nebude náhodou pozdě.

Horské císařství naopak řeší palčivější problém na východě svého území – u Ellionu. Přelet Ugrien  nad Minkorem přilákal mnoho zlého ze stínového světa a dříve z vůle lidí uzavřená cesta mezi Minkorem a Pětivěžím se stala neprůchodnou kvůli výskytu Žmoka, velkého ještěra, který učinil tento úsek ellionské cesty neprůchodným. Dříve, než se stačili dohodnout skřítci z Mostovky s posádkou Pětivěží a komandy ve východních lesích, se o problém postarala nezávislá družina od hraběte Elamise, která v těchto místech hledala ztracené hobity, příbuzné člena Rady sedmi z Minkoru. Tato náhoda však nezajistila uklidnění vztahů v této oblasti. Vzhledem k uzavřené dohodě mezi Plavenou, Gildou Země šelem, EGO, Minkorem a tarosskými obchodníky (TOK), na kterou nebyl přizván nikdo z horského císařství, přestože byla řeka Ellion označena za nedotknutelné území, císař Wu Šeng došel k názoru, že došlo k politickému přešlapu a nejspíše bude skrze své delegáty vyvíjet tlak na zúčastněné strany, aby strategický význam Mostovky vzali v úvahu. Kroky, které Wu Šeng podnikne, by nejspíše neměly být chápány výhružně. Horské císařství je ale velkým hráčem na Východě a nemělo by být podceňováno. Tarosští již se skřítky z hor mají své zkušenosti a proto se očekává, že zbylým signatářům sepsané smlouvy vysvětlí, že s Wu Šengem je třeba počítat a náležitě se mu omluvit.
Jak to dopadne, není úplně jisté, ale je třeba říci, že vztahy mezi horským císařstvím a minkorskou císařovnou se i přes tyto události nezměnily.

Trpaslíci v Khelegových horách rychlé ukončení války o Minkor vřele uvítali i navzdory tomu, jak tragické okolnosti k tomu vedly. Jejich zboží a vytěžený materiál zase bude moci proudit všemi směry a nejspíše jim přibude další způsob, jak dopravit své zboží až na Lendor, což je vždycky přínosné.

Co se děje v Červeném lese většinou zůstává světu ukryto. Na východ od lesa Rungil ale mnozí poutníci hovoří o setkáních s početnými skupinami elfů, nejen lesních, směřujících do východních hvozdů za Ellionem. Nejde o nové osadníky, kteří by třeba hledali nový život v Minkoru. Cestují nalehko, ozbrojeni. Jen zasvěcení ví, že poslové Rungil ujistili trpasličí krále v Khelegových horách i minkorskou Radu sedmi, že nemusí mít strach. Pozornost lesních elfů je již dlouhodobě upřená na Les padajících stínů a prokletý Marellion a v následujících měsících se zřejmě změní poměr sil v těchto končinách Tary.

Asari Kasim a ústí Itancy

Zatímco objem zboží převáženém po Itance na sever každým měsícem vzrůstá a Obrukovo společně se Svatogradem představuje místo, kde probíhá mezinárodní obchod mezi keledorskými a plavenskými obchodníky, v Oačace se vedou právní spory o to, kdo má skutečně nárok na nově zprovozněné doly v  Goranových vrších, odkud putuje do pralesní říše první natěžená zlatá, stříbrná ruda a drahé kamení. Objevili se totiž různí falešní a možní dědicové po zesnulém Lešku Stankiewiczovi. Údajně se o Leškův hradec a okolní doly soudí i Leškův syn Kratias Stankiewicz, nyní žijící přechodně ve Východní Dálavě.

Mimo to se ještě říše Asari Kasim přímo dotýká nové obchodní partnerství mezi Plavenou, Minkorem a dalšími. Poma Očulawa skrze Hwačlipomu v Radě sedmi vyjednává reparace, které má Plavena zaplatit za dlouholeté utiskování asarijců v pralesní říši i mimo ni. Mořské císařství je k překvapení všech ochotno se o nějakém odškodněním bavit, byť považovalo mírovou dohodou sepsanou dříve v Obrukovu jako něco, co všechny spory spojené s kolonizací severního pobřeží Asari Kasim ukončilo.

Minkor

Jak již bylo výše zmíněné, život v Minkoru se po obležení mořským císařstvím a příletem Ugrien vrací do dřívějších dnů. Početná úmrtí a škody na majetku nyní vítají noví osadníci z rodin obchodníků z Gildy Země šelem i další. Opuštěná poničená stavení jsou prodávána za hubičku jen pod podmínkou jejich rekonstrukce. I venkov se revitalizuje. Se vztahy s Plavenou je to trochu složitější.
Největší problém s tím, že by se plaveňané natrvalo zabydleli v Minkoru a měli snad i možnost v budoucnu ovlivňovat místní politiku příliš nevítají asarijci, z nichž řada opustila své domovy v pralesní říši právě z důvodu dobyvačnosti Mořského císařství. Lidský kolonista si zřejmě hned představí atentáty, krev v ulicích a nepokoje, jenže Minkor byl vždy specifický. Zatím se jednotlivé incidenty dají napočítat na prstech dvou rukou. Jak se situace vyhrotí, bude z větší části záležet na opatrnosti, prozřetelnosti a ochotě samotných plavenských kolonistů, kteří dobře vědí, že si důvěru místních musí nejprve zasloužit a že jejich pozice je trochu jinačí, než tomu bylo například u válečných uprchlíků ze Zlatého hvozdu, příbuzných z Červeného lesa, nebo trpaslíků, kteří v Minkoru obnovili kanalizace a postavili mnoho architektonických unikátů a dominant města.

V současné chvíli v paláci Rady sedmi sídlí kancelář guvernéra Mořského císařství a také zastupitelství prezidenta Gildy Země Šelem. Pokud budou obchodní dohody ctěny, Rada Sedmi do budoucna plánuje, že plavenským kolonistům umožní získat domovní listiny a možnost volit a být volen.

Přílet Ugrien Věrolomné si vyžádal životy mnoha čarodějů z Bílé pagody a i legendární Alwarin Bílý vlivem snah o ochranu města a její zahnání upadl do vážného zdravotního stavu zatím se situace kolem bílého čaroděje nelepší. Bílá pagoda má podstav, chybí někteří mistři, opravdu zkušení čarodějové, proto se studium mnoha studentům zkomplikovalo. Již byli zaslány pozvánky několika kapacitám z Horského císařství, Khelegových hor a Červeného lesa. I proto se všeobecně věří, že se vše brzy znovu vrátí do původního stavu a Bílá pagoda bude opět hlavním sídlem magického vzdělání na východní polovině Tary.

Východní hvozdy

Pětivěží a Světlokaz se na konci šestého měsíce staly nezávislými územími uznanými jak Minkorem, Mořským císařstvím, tak Tarosskou doménou. Zve se Svobodné hrady, Bražidar Oplacný a Ludislav Pomořanský jsou nyní známí jako lordové Světlokazu a Pětivěží. Vyhladovělá posádka Světlokazu, jejíž morálka stačila za poslední měsíce upadnout, může být nyní opět spokojená. Tedy nebýt zvýšeného počtu elfích komand, která se v okolních lesích potulují a nejeví přílišné snahy se s lidskými kolonisty dohodnout na regulované těžbě dřeva a lovu zvěře. Byť všichni elfové v oblasti okolo Světlokazu technicky patří pod Spadané listy vedené elfkou Sariikou, v praxi se jejich elfí povaha a láska k přírodě nezapře a tak má i Bražidar Oplacný o starosti postaráno.

Důvod, proč se počet elfů v Lese Padajících stínů zvýšil, je očekávaná výprava do nitra Marellionu, která má již definitivně skoncovat s prokletím nad tímto místem a vyhnat všechny zlé duchy a nemrtvé z Lesa Dávno mrtvých. Příchod několika stovek elfů z Červeného lesa i několika jejich pouštních a horských příbuzných naznačuje, že se situace nějak změnila a to, o čem se už dlouhé roky mluví, se konečně brzy uskuteční. Bylo by ale bláhové si myslet, že se to neobejde bez vyostření vztahů mezi nimi a lidskými kolonisty.