Válka je blízko. Shodnou se na tom jak zúčastnění, tak ti, kterých se tento střet netýká. Ani jedna ze stran nehodlá ustoupit. Je to nevyhnutelné a po zkušenostech z první války, která vedla k osvobození měst, se nikdo neodvažuje určit, která ze stran zvítězí. Všichni si přejí, aby tento střet netrval příliš dlouho. Jen nepříteli na jihu by to totiž hrálo do karet. Proto obě strany doufají, že jakmile bude mít jeden převahu, druhý se vzdá a tím zabráním dalším zbytečným obětem.
Pokud ale mluvíte s někým, koho se to bezprostředně týká, nic takového vám nepoví. Vzdát se? To je nepřípustné. Každý má k válce dobrý důvod. Jedni mluví o sjednocení pod korunou, druzí mluví o nezávislosti a volném obchodu. Nikdo se té své pravdy nechce vzdát a pokud bude muset, bude bojovat až do konce. Toho se však v duchu všichni bojí.
Poté, co všemi městy a vesnicemi Východní dálavy prošli verbíři a vzali s sebou všechny muže, co byli schopni bojovat, na náměstích a křižovatkách postávají řečníci a hlasatelé a hovoří o odvaze, věrnosti a o pravdě. Lidé si tak na každém kroku připomínají, proč se děje to, co se děje a že to má smysl a má smysl za onu ideu položit i život. O válce se mluví na tržištích, po hospodách a v krámcích. Je národní povinností stát za svým chlebodárcem a dohlížet na věrnost svých sousedů. A proto to má i své stinné stránky. Ve městě se věší zrádci, zaprodanci a špehové. Vědět o nepříteli a mlčet je to samé, jako stát proti koruně, nebo proti Orlím poutníkům. Obě strany si v tomhle počínají stejně.
Na hranicích to vře. Stará štola se zmítá v tom, na čí stranu se přidá. Orlí poutníci od ní odvrátili zrak, jejich člověk v radě byl podplacen, jiný musel naléhavě odjet, další onemocněl neznámou nemocí, čtvrtý je už alden pohřešovaný a pátý kolaboroval. Lidé se bojí, vždyť mají své otce a syny v Albireu a ti se budou bít za slávu svobodných měst, zatímco nad jejich domovem převezme bez boje vládu nepřítel.
V Koru se houfují vojáci, početné hlídky křižují ve dne v noci jak ulice města, tak jeho blízké okolí. Zastavují skupiny dobrodruhů, obchodníky i osamělé cestovatele a provádí podrobné prohlídky. Obavy ze špionáže, z pašování důležitých dopisů, nebo mocných předmětů zapříčinily, že si již nikdo nemůže být jist, že se dostane na východ či západ, pokud jeho cesta vede právě skrze Kor.
Bílí čarodějové jsou vnímáni Almendorskými jako nepřátelé, na které bohůmdík nemohou ještě vztáhnout ruku, byť univerzita již dříve ohlásila svou neutralitu. Však i ona je pochybná a událo se pár výjimek, který nehovoří v pravdivost tohoto prohlášení. Rytíři devíti hvězd – ochránci prostých lidí, navzdory pánům a politice nakonec nevydrželi tlak, který byl na ně vyvíjen a postavili se do čela obrany Albirea. Čas, kdy se člen tohoto rytířského spolku nebude moc volně toulat Východní dálavou neodbytně přichází. Obchodníci Zlatého kruhu omezují své obchody, cesta na západ se nevyplácí vzhledem k rizikům, které přináší. Svobodným městům zbývá obrátit se na východ, což hojně využívá.
Červený les a elfové v něm se stali nájemnými žoldáky a stejně jako v první válce, i teď budou stát nejspíše na obou stranách.
Almendor
Na jihu Sintarská posádka donedávna pomáhala Trpaslíkům s potíráním hevrenů a jejich snahy byly korunovány úspěchem. Hevreni se stahují na jih do Cantie a do Zelanských vrchů. Sintarští diplomati uzavírají s několika orčími kmeny spojenectví a za službu a pomoc v armádě a v nadcházející válce slibují volnost pohybu po jejich městech a možnost podnikání. Mnoho orků se tak přidává do řad armády a přispívají svým uměním do válečného průmyslu.
Na severu naopak Novoamirský guvernér Engolty dokončuje stavbu hradeb a vysílá diplomaty do Červeného lesa a přemlouvá elfy ke spojenectví. Díky absence vlády v červeném lese, kde každý elf se může sám rozhodnout, jestli Almendoru pomůže, či nikoliv, slaví Engolty úspěch. A to i díky tomu, že celkem úspěšně brání agentům orlích poutníků v tom samém.
Tvrdí se, že Dunrilean již pohostil velkou Almendorskou flotilu a několik almendorských drag se již prý přesunulo i do Nového Amiru. Proslýchá se, že král Walden se celé války hodlá zúčastnit, pokud Orlí poutníci nekapitulují. Někteří hovoří i o tom, že jeho noha již stanula na jižním kontinentu.
Je jisté, že hlavním útočníkem bude právě východní Království, které si připlulo vzít to, co mu právem náleží.
Svobodná města
Taros zajišťuje pozice na východě a chystá se poslat pomoc na západ do Albirea. V řadách vojáků, kteří mají každou chvíli vyrazit má stát mnoho divochů z Tichých vod a proslýchá se, že i pár skřítčích komand z Dračího císařství. Je pravdou, že si Orlí poutníci v posledních letech vybudovali dobrý vztah s horskými skřítky a tak, ač je tato zpráva nepotvrzená, někdo tvrdí že špatně utajená, je pravděpodobné, že Wu Šeng skutečně přislíbil pomoc vládcům Tarosu. Ale jelikož Wu Šeng přislíbil v případě ohrožení Minkoru pomoc, nepředpokládá se od něj nijak výrazná podpora Orlím poutníkům, spíše jen symbolická. Avšak i tak to vzbuzuje mnoho povyku – pověsti o skřítčích čarodějích a sláva jeho oddaných vojáků již překročila hranice Horského císařství.
Jižní provincie ve Zlatém lese naopak přislíbili pomoc vydatnější, byť ne ve formě vojáků, ale ve formě humanitární pomoci a nabídli školení Albirejským ranhojičům v oblasti léčitelství a přípravy lektvarů.
Také je známo, že bažinný národ Hyassa podpoří Albirejské šiky a v blízkosti Albirea vzniklo prý hned několik výcvikových táborů, kde se tito „lidé“ učí boji a válečné strategii. Škola v Gver Graenu nabídla možnosti výcviku pro vojáky svobodných měst, ale za klasických finančních podmínek. A tak navzdory tomuto kroku si zajistil neutralitu i do nadcházejících časů.
V Athoru se podařilo vyřešit problémy s pronárody podzemní říše a tak byl v posledních měsících čas se soustředit vybudování obrany města. Jelikož skoro celé město sídlí v podzemí, vzniká tu důležitý opěrný bod pro přicházející Taroská vojska.
Podle Albirejského vzoru, kde do armády přijímaly nové přistěhovalce, se pokusili přistěhovaleckou vlnu vyřešit i Miramští. Jelikož ale je možné očekávat dlouhé obléhání, většina přistěhovalců byla za střechu nad hlavou a skromné jídlo již před časem vyhnáni na pole a za pomoci skřítků ze Zlatého lesa se předpokládá, že se sýpky zaplní první úrodou z nových polí a plantáží ještě před začátkem války. Slunné počasí s občasnými dešti tomu nahrává.
Albireo
Přímo ve městě, kde sídlí lord Firun, proběhlo pár pozemkových reforem, zvedly se daně a kontroly podniků a jejich majitelů jsou častější a pečlivější, než kdy dříve. I přes to všechno však ve městě panuje pro-orlí sympatie a lidé chápou nastolené změny jako potřebné a unté pro to, aby se pak měli lépe.
Bílí čarodějové se do příprav na obranu oficiálné nezapojují a hrají si dál na svém písečku. Zrovna na příští dny připravují slavnosti spojené se 44. výročím od založení univerzity magie. Budí to v řadách Almendorských obavy, neboť se na Univerzitní půdě, jakožto každý rok v tuto dobu, hemží více čarodějů, než je zdrávo. Proto se také předpokládá, že pokud válka přijde, bude to až na nový rok, kdy se Bílí čarodějové opět rozprchnou po Taře za svými úkoly.
Co se týče Rytířů devíti hvězd, těm byla svěřena obrana města spojená s výcvikem početné Albirejské armády. Hradby byly před měsíce dostavěny a tak probíhá už jen pár drobných úprav. Na slabších místech, kde by mohla být hradba proražena, se hloubí příkopy nebo staví dřevěné zábrany.
Řád kavalírů a dam nejvznešenějšího umění Mirtal si zachoval také neutralitu pod záštitou uměleckého spolku a tím samotné Mirtal a tvrzením, že jde pouze o sportovní šerm vhodný pro divadlo a sportovní hry. Je možná s podivem, že, ač je hlavním učitelem šermu tohoto řádu mistr z Erinské šermířské školy, Orlí poutníci uznali jeho neutralitu.
V současné době mají Svobodná města problémy s dodávkou rudy vhodné k výrobě zbraní a trpaslíci ze Seliaku si účtují za tuto surovinu nehorázné sumy. Tvrdí se, že něco málo je ochotno poskytnout za peníze Horské císařství, ale je zjevné, že to nebude stačit. Proto se šíří fáma o tom, že družina Jezbeda Přívalského, jež byla za drahé peníze vyslána na průzkum Leškova hradce na sever Tary měla ve skutečnosti úplně jiný úkol a to právě u trpaslíků ze Seliaku a Bergondu.
Když už je tu zmíněn Leškův hradec. Donesly se odtamtud zprávy o tom, že hrad stále stojí a je obležen mnohatisícovou armádou domorodců. Pomoc ze strany říše Asari Kasim se neočekává a stejně tak je tomu právě u trpaslíků z Khelegových hor či z Minkrou. Zdá se, že je v tom skromná posádka hradu sama a je odsouzena ke smrti hladem v tom lepším případě.
