Biografie:
Zorko se narodil ve Vratičském knížectví v podhůří danérské části Rudav, dětství prožil na dvoře hrabětě Srpka Gonduliče jako druhý ze synů jeho štolby. Měl hezkou tvářičku, hlas jako zvon a hodně si tehdy rozuměl s nejstarším synem hraběte Glovačem, kterého doprovázel po danérských cestách po různých panských bálech a slavnostech. Už od dětství se Zorko zajímal o hudbu.
Díky postavení a oblibě u hraběcí rodiny se mu dostalo dobrého vzdělání.
Když se pak na začátku čtyřicátých let rod Gonduličů stěhoval na Taru, Zorko odjel taky, zatímco jeho rodiče, už staří na taková dobrodružství, zůstali u bratra hraběte Srpka a dál se věnovali svým dřívějším povinnostem.
Zorko měl možnost poznat celou Západní dálavu, doprovázel hraběcího syna na jeho cestách a byl společně s ním zván i na knížecí dvory sousedních panství, kde měl několikrát možnost hrábnout do strun své loutny a zapět slavné danérské písně. Navzdory tomu ale měl Zorko vždycky raději prostředí hostinců a táborových ležení, kde je publikum více veselejší a děvečky dajnější než paničky urozených hlav. Však co by to bylo za hudce, který by neměl divoké srdce a lásku k opravdovému veselí?
Nicméně Zorko je stále věrný Glovačovi Gonduličskému a pokud jej zahlédnete na svých cestách, můžete si být jistí, že je jeho pán na blízku a nebo že Glovač Zorka poslal na nějakou diplomatickou, či výzvědnou misi. Zorko umí jednat s lidmi a velmi rád cestuje a poznává nové zvyky a tak je podobná práce pro něj spíše koníčkem než povinností.
