Biografie:
Vojtěslav se narodil v Koru do kupecké rodiny v době, kdy se toto překladiště postupně měnilo v křižovatku obchodních cest a nabývalo na významu. Dostalo se mu dobrého vzdělání. Jeho otec vždy upřednostňoval rozum před svaly a Vojta byl chytré a učenlivé dítě. Jenže taky byl neposlušný a možná trochu rozmazlený bohatstvím a pohodlím, které se mu dostávalo od rodičů. A když se objevilo u mladého Vojty nadání pro magii, otec rozhodl, že jeho syn půjde na učení, kde z něho už tu nezodpovědnost cizí autorita vykoření.
Leč, otec Vojty se v tomto spletl. Draze placený mistr magie Varax Xavier v Novém Amiru se ukázal jako někdo, kdo pro peníze neudělá cokoliv a po nehodě v jeho laboratoři, za níž mohl právě mladý Žebírek, svého učně vyloučil a poslal zpátky domů. Následovala velká rodinná hádka a první Vojtěslavova rebelie vůči svým rodičům. Na truc se vydal pryč z Východní dálavy do Tarosské domény, kde vstoupil do učení v tamní škole Čarodějného spolku. Ne že by toužil po tom být zavřený v učebně nad haldou magických grimoárů, ale chtěl tak nějak otci dokázat, že se v něm spletl. Jenže otec se ve Vojtovi nespletl… Následoval další exces, kdy byl Vojtěslav přistižen, jak si díky „půjčenému“ vybavení z Čarodějného spolku přivydělává stranou a byl ihned vyloučen.
Krátce poté se nakonec přidal do jedné z Taroských nově vzniklých družin a stal se „dobrodruhem“. Jakožto magie znalý, tak trochu alchymista, iluzionik a teoretik ostatních oborů se ve světě neztratil a našli se tací, kteří si cenili jeho vědomostí. Mezi takové patřil i Kazimír Jezina, v jehož družině ve třicátých letech působil i Vranislav Strnad. Tam si také Vojta vysloužil svou přezdívku Žebro.
Vojtěslav byl vcelku oblíbeným společníkem pro svůj ostrovtip a buřičství, i když byl tak trochu podivín. Jenže nic netrvá věčně a i on nakonec narazil… Jeho družina byla zmasakrována jakousi nemrtvou stvůrou ve starých arvedanských rozvalinách a on jen se štěstím díky magii utekl. Jenže stalo se to na území Horského císařství a k Žebrově smůle došlo k magické nehodě a on byl skřítčími strážemi zadržen, zatčen a následně vydán oficiálními cestami Tarosským úřadům, kde už měl špatnou pověst, tudíž se za něj Čarodějný spolek nepřimluvil. A tak skončil Vojta na nucených pracích a trvalo to několik měsíců, než se nad ním jeho dopisem informovaná rodina slitovala a vyplatila jeho prohřešky. Žebro musel opustit Taros a vrátit se do Koru, kde měl sekat arvedanštinu.
Dobrých devět let mu to vydrželo a přišel si ke slušným penězům jako přepravní čaroděj, i když většinu svého výdělku musel otci splácet dluh, který k němu měl. No a pak přišel začátek roku 849 k.l., kdy se v Západní dálavě rozhořel vojenský konflikt a Kor ve stejnou dobu postihla ničivá povodeň. Rodina Žebírků ztratila mnoho ze svého majetku. Vojtův mladší bratr se nechal zlákat verbíři Šarlatových plášťů a nedal na naléhání otce, že je to hloupý nápad. Vojta, jakožto starší a zkušenější dostal za úkol jít na západ do války a dávat na svého mladšího bratra pozor.
Není asi velký překvapením, že se Vojtovi svého bratra ochránit nepodařilo. A možná k jeho smůle on sám vyvázl bez zranění a s partou dezertérů se nakonec ne úplně z vlastní vůle přidal k loupeživé bandě, která se skrývala v zelanských kopcích. Vysloužil si pozici jejich čaroděje, vyfasoval odpudivou masku z lebky jelena a budoval zbojníkům pověst skupiny, kterou vede zlý čaroděj, i když ve skutečnosti byl jen figurkou, která se jen snažila přežít. To jediné Žebro skutečně umí. A když pak jeho banda zaútočila neprozřetelně na Elamisovu družinu, vysloužila si nechtěnou pozornost Jarlebského knížete, který měl kupodivu o této skupině zbojníků docela přesné informace. Následovalo jejich dopadení, Žebrovo uvěznění a rozsudek roztrhání koněm jakožto zlého černokněžníka, který tuto chásku vedl.
Tehdy se ale houpačka Žebrova života znovu vyhoupla nahoru a měl to štěstí, že si ho mezi odsouzenými všiml Strand, v tu dobu družiník Elamise, hraběte ze Silviandu. Díky přímluvě k němu nakonec Žebro vyvázl jisté smrti a ocitl se znovu na svobodě. V plánu neměl nic jiného, než se vrátit do Koru, aby své rodiče informoval o smrti svého bratra. Sám necítil vinu za jeho skon, protože válka si vzala mnoho dobrých mužů, i méně horlivých, než byl jeho mladší bratříček.
A co bude dál? Je jisté, že Vojtěslav není ten typ, co by se na stará kolena usadil. Pravděpodobně se zase do něčeho bláznivého namočí a kdo ví, jestli bude stát nakonec štěstěna opět na jeho straně a nebo to bude jeho poslední dobrodružství.
Naposledy byl viděn poblíž Pětivěží jakožto nájemný čaroděj pracující přímo pro Lorda Gillena. Zdálo se, že Žebro chce vyřešit nešťastnou minulost a splatit nějaké dluhy. A pak? Možná hledat svého přítele Strnada? Jisté je, že se nechtěl přímo účastnit války u Tarosu.
