Biografie:
Tento storabský čaroděj přišel na Taru společně se svou rodinou již ve své dospělosti. Patřil mezi první kolonisty a jeho žena a děti nakonec našli domov v Březnu. On, jakožto člen Čarodějného cechu z Tarosu často musel trávit čas ve městě, které se jeho ženě, zvyklé na život na venkově, příliš nezamlouvalo.
Znalému historie Ellionského údolí už musí být jasné, že příběh Vladana nebude veselý. Při masakru v Březnu roku 845 k.l. přišel Vladan o všechno. Zlomený ztrátou se vydal na nesmyslnou cestu msty, která skončila o rok později, co vypátral temného druida, služebníka Drika, který stál za znesvěcením posvátného háje a tedy i důvodem, proč dryády a jim spříznění druidi zaútočili na kolonisty. Rok v lesích a na cestách z něj udělal poustevníka a město, kterým jeho žena tak opovrhovala, i z toho důvodu, že trávil čas více tam, než doma u své rodiny, Vladan začal chápat stejně. Už se nechtěl vracet zpátky, vlastně nikam, kde by mu něco mohlo ženu a děti připomenout.
Stal se z něj tulák, vodní čaroděj, který občas pomůže nějakým dobrodruhům ve východních hvozdech, jeden večer s nimi stráví společný čas u táborového ohně, ale ráno už odejde za svým bádáním a zdokonalováním svého oboru. Čarodějové z Tarosu a i ti z daleka, co se více zajímají, vědí, že Vladan patří mezi mistry elementalisty a často se jej snaží kontaktovat a něco se od něj přiučit. Staří čarodějové, ale i mladíci s romantickými představami o tom, jak je mistr bude učit, podnikají strastiplné výpravy do Lesa padajících stínů v naději, že jim Hlbokovodov prozradí ta největší tajemství vodní magie. Ne vždy se jim to podaří, ale pokud Vladana dokáží vystopovat, přistoupí k němu správným způsobem a moc se mu nepodbízí, často si na pár lekcí čas udělá. Jakákoliv spolupráce s Vladanem má však jedno důležité pravidlo – nikdy nemluvit o jeho minulosti.
