Biografie:
Tento storab je blízkým přítelem eldebranského rytíře Mirela z Joly. Vyřizuje za něj většinu organizačních věcí. Je jeho poslem, účetním a sekretářem, jehož význam roste v době rytířovy nepřítomnosti. S Tarasem si za ten rok v Albireu zvykly jednat i důležité osoby, včetně některých konšelů. Slovo Mirela, který se za svého jednatele zaručil, je pro ně stěžejní a až na výjimky berou Tarase jako kompetentní osobu. Určitě v tom hrají roli i Tarasovy komunikační schopnosti a všeobecný přehled. Taras toho totiž procestoval hodně.
Do svých dvaceti pěti žil na Lendoru střídavě ve Storabsku, Almendoru a nakonec i v Danérii, odkud pak připlul jako písař přes Královskou mořeplaveckou do Rilondu.
Tarase poznamenalo dětství ve Storabsku, kde si dosazení leníci z Almendoru dělali, co chtěli a tak byl citlivější na bezpráví, na pokoutnost a na nespravedlnost. Možná proto nikde nevydržel dlouho. A v Královské mořeplavecké to nebylo jinak. Brzy se ukázalo, že i tato organizace honosící se takovým jménem, je zkorumpovaná až na půdu a toho se Taras prostě nechtěl účastnit. Tehdy by rozhodně Taras neoznačil den, kdy se nechal naverbovat do řad eldebranského spolku rytířů, za boží prozřetelnost. Jako většina Storabů, kteří poznali zkaženost světa, neměl k Sedmnáctce nikterak vřelý vztah.
V jeho zkušenostech a dovedné písařině a účtařině však našli eldebranští rytíři brzy dobré uplatnění. Jeho zkušenosti s obchodem mnohokráte řádu ušetřily nějaký ten groš.
Nebyly to ale jen profesní dispozice, kterými Taras oplýval. Rok poté, co pracoval pro Eldebranské rytíře, Taras skutečně věřil myšlenkám a hodnotám, které řád reprezentují. A dobrovolně se hlásil na cesty po Taře jako zapisovatel, správce majetku, který bylo nutno přepravit a nebo jen jako osoba, která se vyzná v hodnotě komodit. Někdy tehdy, může to být tak pět let nazpátek, byl eldebranský konvoj přepaden piráty na cestě přes Zelanskou silnici mezi Rilondem a trpasličími městy.
Řekněme, že do té doby nikdy Taras nemusel čelit skutečnému ohrožení vlastního života. Proto byl nesmírně vděčný, že mu jeden z rytířů zachránil život. Jiní členové konvoje už takové štěstí neměli a o to více se osudovost setkání s dosud cizím rytířem zapsala do Tarasova srdce. Oním rytířem nebyl nikdo jiný, než Mirel z Joly. Již ostřílený veterán, který dříve působil v Derteonu. Vzniklo mezi nimi velké přátelství a když se pak Mirel rozhodl přesídlit do Albirea a zastupovat tam zájmy a hodnoty Eldebranského řádu, Taras nemusel prosit, aby ho vzal s sebou. Mirel ho totiž s sebou chtěl.
Byť je Taras starší než Mirel, přesto si nejde nevšimnout jejich vzájemného vztahu. Taras k Mirelovi vzhlíží. U této dvojice je více než jinde patrné, že někteří se prostě rodí jako hrdinové a jiní jako ti, co hrdiny podporují.
