Biografie:
Vystudovaná lékařská fakulta v Boševalu, asistent dvorního lékaře knížete Baldena, člen čarodějné akademie. Něčím takovým se může pyšnit málokdo. Když se to všechno člověk dozví, musí si klást otázku: „Jak je možné, že Štefan skončil právě v Tarosu, takové díře?“
No, úspěch si člověk možná může koupit, ale udržet si ho už tak jednoduché není. Štefanovou achillovou patou bylo jeho nabubřelé ego. Někdo neurozeného původu si zkrátka nemůže dovolit před nastoupeným dvorem nazvat kněze hlupákem. Dvakrátměř rovnou řezal a pak se divil, že jeho kariéra jde ke dnu. Zneuznaný se vypravil na Taru, kde o jeho provinění ještě nikdo neslyšel a myslel si, že zde udělá díru do světa. Jaké bylo jeho překvapení, když kdejaký elf, skřítek, nedejbože šaman z plání, dokáže to co on, jen proto, že si umí povídat s nějakými duchy přírody.
Jenže Štefan nemá jen velké ego, ale taky je to tvrdohlavý mezek a když se jednou zabejčí, nehne s ním ani pár volů. Tara, před dvaceti lety ještě necivilizovaná, obzvláště v okolí Tarosu, skýtala mnoho příležitostí. Štefan se musel hodně nového naučit, poznávat, orientovat se v nových oborech, ale vnímal to jako výzvu. Kdo jiný, než on, mohl proniknout opravdu do hloubky oboru léčitelství?
Tara Štefana změnila. Slevil z pohodlí, z luxusu a přednějším se pro něj staly jeho schopnosti a eliminace selhání a až poté prestiž, která z toho pramení. Dalo by se říci, že se uskromnil, jak nemožné mu to v jeho mladých letech na Lendoru mohlo přijít. No a členství v Arlenině družině už bylo jen výsledkem jeho úspěchů a její ochoty druhé štědře ocenit za jejich schopnosti.
Na Štefanovi je stále poznat, že vyrostl v jiných poměrech. Na jeho chůzi, vystupování, slovní zásobě… Už si ale zvykl na jinakost tady na jihu a tak spíše překvapuje druhé on, než že by tomu bylo naopak.