Biografie:
Jen několik osob v Minkoru tuší, jaké štěstí je potkalo, že sestra Milena pobývá právě v jejich městě. Jaké požehnání s ní přišlo. Je to už dvacet čtyři let, co zde tato usměvavá paní se smutnýma očima našla svůj domov a vřelé přijetí místní malé komunity vyznavačů Panny. Svůj příchod vysvětlovala svou zvědavostí a touhou rozšířit dobrotu své bohyně mezi minkorskými. Kdokoliv s ní hovořil, měl pocit, že nemá cenu tuto starou ženu od jejích plánů odrazovat. Nebyly to totiž její plány. Slouží Estel od svých sedmi let a jen málokdo ví, že je to víc jak čtvrt druhého století, co směřuje své modlitby právě k Panně. Ta ji požehnala dlouhým životem a skrz Mileninu dobrosrdečnost, obětavost a neúnavnost působí svou blahodárnou mocí na všechny, kteří jsou její služebnici na blízku.
Milena toho pamatuje mnoho. Do kláštera Panny byla poslaná hlavně kvůli pobožnosti a chudobě jejich rodičů. Věděli, že se o jejich děvčátko v klášteře postarají. Kdo mohl tušit, že se v jejích sedmnácti letech na Lendoru u Železného pahorku uskuteční největší bitva tisíciletí. Jako jedna z mnoha novicek pomáhala raněným i umírajícím a svým vlastním tělem a mocí své bohyně ochránila nejednoho hrdinu Konečné bitvy. Tato událost v ní upevnila její víru v Sedmnáctku a konkrétně v Pannu a někdy tehdy, když bránila zraněného mladého chlapce, který byl donucen bojovat, před jedním z dobyvačných jižanů, pronesla slib, že pokud Panna zasáhne, bude ji sloužit do konce svého života. Tehdy onen divoch z jihu pohlédl Mileně do tváře, upustil zbraň a rozplakal se. Deset let pak sloužil v klášteře a pomáhal opravit škody, které válka napáchala, než umřel stářím. Když se pak začala kolonizovat Tara, Milena při svých modlitbách uslyšela samotnou Estel, jak ji ukládá úkol, aby cestovala na Taru a pomohla kolonistům od útrap a nebezpečí, která na Taře číhala na každém kroku.
Žila dlouhá léta v Dunrileanu, kde sváděla boj s tropickými nemocemi a zrádnými jedy a chorobami, které se ukrývali v džungli. Později se přemístila do Athoru, kde sloužila v Černobřízském klášteře do té doby, než král Rioden rozhodl o kolonizaci Tarosu. Přesídlila se tam. A někdy tehdy až uslyšela o Minkoru a od poutníků se dozvěděla, že pro církev Panny je v Klenotu Tary ještě prostor k růstu. Nikdy nepochybovala, že její kroky vede Estel a že splní slib, který své bohyni dala.
Její srdce je otevřené všem, má pochopení pro všechna lidská strádání a i přes své stáří se snaží těm, kteří vyhledají pomoc její bohyně, ulevit od bolestí v jejich životech a bude tak činit, dokud si ji nezavolá Mauril.
