Biografie:
Rudé meče, Šarlatové pláště, Taroští hledači, Vlci severu, Marodéři boží… mnoho žoldnéřských skupin se proslavilo v Západodálavské válce. Vůdci některých se stali šlechtici, jiní zbohatli a další byli zatraceni a jejich jména vykřikována se stejnou nenávistí jako jména skřetích kapitánů. Bratrstvo Nachové Růžice takové štěstí nemělo. A Nino Plazczij, jeden z pobočníků kapitána Vumulhara Bortokoda, z nich ještě dopadl nejlépe. Po válce, která pro tyto žoldáky znamenala téměř úplné vymazání z řad živých, se uchytil jako osobní strážce a velitel mužů novopečeného hornopyského hraběte Nezdala, který uměl ocenit muže, kterého se ostatní již při pohledu bojí. Inu, každý má jiný způsob jak se vypořádat s bouřnými poválečnými časy.
Poslední rok tedy Nino strávil bojem s revoltujícími sedláky, chytáním pašeráků a pytláků a především pouštěním hrůzy, v čemž mu víc jak dobře pomáhal jeho silný plavenský přízvuk a tetování které získal během svých žoldnéřských let na dalekém jihu až u Tichých vod.
Přes to všechno je tento muž vlastně kdesi v jádru dobrým. Možná je často apatický, možná často neuvažuje o tom jaké jsou jeho rozkazy, přesto ve výsledku je mužem na svém místě a v bitvě v Zasransku, kde se v čele hraběcích mužů postavil proti stvůrám děsivého Urduuruva, projevil že je také odvážným a schopným válečníkem. Kdo ví, jak dlouho vydrží na svém místě velitele hraběcí gardy, na druhou stranu, který jiný velitel do své družiny bez rozpaků přijal tři hevreny a dokonce dva jižany?
