Biografie:
Jde o syna bývalého krále lesních elfů z Červeného lesa, Nawaha. Za života svého otce byl Nawara mezi elfy známým dobrodruhem a byli mnozí, kteří si jej dokázali představit jako svého budoucího krále. Nawara vynikal nad ostatními vrstevníky v mnoha ohledech a to i mezi příbuznými z rodiny Buku. Byl výborným lovcem, rozumněl řeči salů a jejich chování, velmi dobře střílel z luku a byl zdatným protivníkem v boji jeden na jednoho. Co ho ale činilo opravdu výjimečným, byla jeho hrdost na svůj národ, jakou choval ve svém srdci. Tíha Prokletí v jeho duši nebyla tak znatelná jako u jiných jeho příbuzných. Vždycky dokázal povzbudit své přátele, vybičovat se k neuvěřitelným výkonům a tím strhnout ostatní. Vždycky se snažil druhým ukázat, že temné elfy Prokletí neoslabuje – že je tomu právě naopak. Že díky Prokletí opravdu žijí naplno, že ten neustálý boj v jejich srdcíh je činí silnějšími a že jejich národ učinil již tolik obětí a dosáhl takových vítězství, že na sebe mohou být právem pyšni. Ne všichni ale sdíleli jeho optimismus a pohled na jejich osud. Proto se Nawara i navzdory přání své rodiny rozhodl přesvědčit všechny malověrné a ukázat jim, že síla ducha byť jen jediného elfa dokáže změnit celý svět. Slíbil, že přinese elfům to, co ztratil jejich dávný král Ngato Nganya a že nespočine, dokud tohoto cíle nedosáhne. Přisahal na všechny bohy a na všechny předky.
I jeho přátelé se mu to snažili rozmluvit. I když byl mezi elfy tím nejskvělejším v té době, stále jeho záměr proniknout do Marellionu a poměřit síly s dávným nepřítelem považovali i jemu nejbližší za bláznovství. Nawara ale neuhnul ani o píď ve svém přesvědčení a než z Červeného lesa odešel, řekl, že svým bratrům a sestrám navrátí ztracenou víru.
Už nikdy se nevrátil.
Jaké bylo překvapení Sarriky a dalších z komanda Spadaných listů, když o 110 let později zahlédli mezi troskami Marellionu siluetu jejich ztraceného příbuzného. Jen jedna z komanda toho cizího elfa poznala a oslovila ho jeho jménem. Nikdo přesně neví, kde se celé ty dekády toulal, jak se ocitl ve městě dávno mrtvých a jak dlouho tam vůbec byl. Nawara to nikomu neprozradil. Hlavní bylo, že jim pomohl v tom, co dříve slíbil. Jenže Červený les se změnil. Jeho vedení a s nimi i plány temných elfů. Nawara byl zaražen záměrem svých příbuzných žadonit o odpuštění u světlých elfů za mořem. Nikdy si totiž nemyslel, že by jeho národ udělal něco, co by mu měli světlí promíjet. To Temní elfové měli odpustit zbabělost svých vzdálených příbuzných na severu.
Hlavně z toho důvodu nebylo setkání Nawary a Spadaných listů příjemným navzdory tomu, že se tak stalo v čase velkého vítězství. Po rozhovoru se Saariikou se Nawara rozhodl, že své bratry a sestry zachrání od osudové chyby, kterou se rozhodli učinit, stůj co stůj.
Hodlal získat podporu svých dávných příbuzných a vystřídat Rungil v Platanovém háji. Na setkání temných elfů v Červeném lese o letním slunovratu v roce 851 k.l. údajně porazil v rovním boji synovce královny, slavného hrdinu Torka Tilkilarina a tím přesvědčil ostatní, že je tím nejlepším, kdo je má vést do války u Tarosu. Tam chtěli temní elfové očistit svou pověst před královskými.
Po tarských hospodách se začalo o tomto elfím vojevůdci hodně povídat. Například to, v minulosti Nawara cestoval na daleký jih a bojoval po boku Světlonošů několik desetiletí v legendární Braghimě. Zřejmě tam se naučil tolik o nemrtvých a různé bojové styly, které byly Torkovi neznámé a zapříčinili, že jej Nawara dokázal v boji porazit. Říká se, že v Nawarovi dříme obrovská síla, někteří tvrdí, že získal schopnost proměny v dobrého draka, ale nic takového nebylo jeho slovy, ani skutky potvrzeno.
Do války získal Nawara mocnou zbraň od Dryád, Tangarovo kopí, které je údajně schopné zabít draka jedinou ranou. Ostatně jsou to právě lesní žínky, které v Nawarovi viděly dřímat draka a pověděli to ostatním. Kdo ví, jestli to myslely doslovně, a nebo to bylo jedno z jejich přirovnání ve staré elfštině, která se někdy chybně vykládají.
Při elfím sněmu ve Wutabengu, který se konal o letním slunovratu roku 851 k.l. byl většinou elfů zvolen novým králem, to když údajně porazil v posvátném souboji Torka Tilkilarina, který se postavil za svou tetu Rungil a vyzval Nawaru k čestnému boji.
Rungil temná se svými věrnými stoupenci opustila Červený les a přesídlila se do Elfích kopců.
V samotné válce pak bojoval Nawara u jižní brány a utkal se v boji jak s Balteorem Onyxovým, vůdcem Dračí letky, zprovodil sám z přírodní úrovně temnou bohyni Ndangawu a společně s elfím hrdinou Torkem Tilkilarinem porazil Liena Fialového. Měl v držení v té době jeden z Pěti mečů.
Bitvu přežil a upevnil si moc mezi elfy. Ke smíření s Torkem však nakonec nedošlo. Nicméně s elfy loajálními Rungil uzavřel mír, navzájem se respektují a Nawara jim slíbil, že je vždy bude nazývat svými bratry a že jim do jejich života v Elfích kopcích mluvit nebude a že se kdykoliv mohou do Červeného lesa vrátit, když přijmou fakt, že on je jejich králem.
