Biografie:
Povaha Menen a vlastně to, kým dnes je, je značně ovlivněno její dětstvím v Červeném lese. V době, kdy byla ještě dítě, se její příbuzní ze stromové rodiny buku rozdělili na ty, kteří chtěli opustit svůj domov kvůli odvěkému nepříteli, jenž se ukrýval ve východních lesích a na ty, kteří chtěli počkat na rozhodnutí jejich krále. Malá skupina včetně tehdy patnáctileté Menen odešla k Minkoru za svými vzdálenými příbuznými, aby se následně přemístili do severozápadní části Lesa padajících stínů, neboť jakkoliv čarovný byl Minkor, jejich přání bylo spát na listí pod korunami věkovitých stromů a být co nejblíže oddílům Drika Oranžového, který si nárokoval toto území. Byli odhodláni se utkat s jeho zvědy a vyhnat je z těchto lesů. A je známo o rodině buku, že jsou neústupní a tvrdohlaví v tom, pro co se rozhodnou. A z minulosti je tato povaha to jediné, co Menen zůstalo. Jejich skupina byla zmasakrovaná a Menen jen díky štěstí uprchla krutému mučení a smrti.
Pomohli ji tehdy minkorští elfové a ona u nich našla azyl. Co ji dříve přišlo cizí a příliš zmatené, to se stalo jejím novým domovem. Našla nové přátele, ale kdesi uvnitř sebe zůstala sama a tato samota, její ztráta, ji znovu a znovu nutily odcházet a hledat naplnění mimo hradby města. Cítila velkou zášť vůči těm, kteří zavraždili její nejbližší a proti nim dlouho vedla záškodnickou válku. A netrvalo to dlouho, přidali se k ní další, s podobnými osudy, nebo jen takoví, které učarovala její odvaha a zkušenosti. A poté přišli příbuzní z Červeného lesa, ti trpělivější z rodiny buku, kteří počkali, až je do Lesa padajících stínů vyšle nová královna Rungil. Říkali si Ewugu – Pěvci a vedla je Katul Ynga, zkráceně Katelyn. Ta s významnou pomocí od Menen a s jejími informacemi, které stačila nashromáždit, postupně vyhnala skřetí komanda z této části hvozdu.
Mezi Katelyn a Menen se zrodilo přátelství, ale také rivalita. Menen je tak dodnes sice členem Pěvců, ale také podniká výpravy na vlastní pěst, kdykoliv si tak usmyslí. Není zvyklá přijímat rozkazy, držet se zpátky. Není tomu tak dávno, co byla horkokrevná a divoká. Za svůj dlouhý život naplněný stopováním a bojem s nepřáteli, se z ní stal postrach mezi skřetími zvědy a když roku 848 padl Světlokaz, Menen uzavřela jednu kapitolu svého života. Stala se klidnější, vyrovnanější a rozumnější. Už ale nešlo přestat, uměla jen jediné. Je schopnou stopařkou, lovkyní, válečnicí, ale nemá trpělivost s druhými, nevěří jim. Věří jen sobě, svým schopnostem. Dokáže nezištně pomoci, ale je pro ni těžké vyslyšet prosby druhých. S druhými se dokáže spojit jen ve chvílích, kdy jim jde o stejnou věc. A i tehdy spí s jedním okem otevřeným, vždy připravená bojovat o vlastní život.
Důvodem, proč se vydala hledat skutečné viníky vydávající se za elfí komando vraždící ze zálohy plavenské zásobovací oddíly, není úplně zřejmý. Možná jí záleží na Minkoru, možná jí jen záleží na pravdě a možná byla prostě jedinou, kdo byl ochotný něco udělat, zatímco druzí radili vyčkávat.
Po Bitvě o Taros a odchodu „šedých“ elfů z Červeného lesa do Elfích kopců se některé agendy Pěvců loajálním novému králi Nawarovi změnily. A to vedlo Menen’Ngo k rozchodu z komandem a s Katelyn. Od té doby žije svůj život znovu samotářsky, vídá se občas s některými svými starými přáteli, ale je spíše pozorovatelem velkých politických rozhodnutí než jejich účastníkem.
