Biografie:
Narozená před více než padesáti lety jako Alena Guseničarova v Rilondu, vstoupila v třinácti letech do řad služebnic církve Panny a přijala jméno Akana. V rilonském klášteře pak setrvala až do velké západodálavské války, kdy byla odeslána jako v té době již slavná a zkušená léčitelka společně s několika novickami pomoci vojákům na jih. A zachránila mnoho životů než nakonec, snad pro svou odvahu, snad pro hloupost, zůstala s několika zraněnými vojáky ve vesničce Topolova, když už hlavní voj musel táhnout dál na sever. Tři dny se dařilo těm několika strážným zahánět průzkumné oddíly skřetí armády. Čtvrtý den přitáhl hlavní voj.
Vojáci byli mrtví rychle, novicky umírali pomalu, znesvěcené a v bolestech. A zatímco skřetí velitel mučil a znásilňoval samotnou Akanu, která brzy ztratila sílu volat svou božskou paní o pomoc, hlavy jejích sester se stali ozdobou jejího vězení, jejího kotce. Snad prozřetelnost boží, snad jen krutost jejích mučitelů dala Akaně, znetvořené a zmrzačené, zlomené a zoufalé přežít celých šest dnů. A sedmý den, kdy již doufala ve vysvobození, neboť síly ji opouštěli a krev se z ní řinula z desítek různých zranění, přijela záchrana. Nejdříve slyšela jen křik, pak do jámy kde ji drželi, začala padat těla skřetích posluhovačů. A pak bylo ticho.
Když se konečně odvážila zvednout svou hlavu, ze které ji muži, kteří se na ni střídali, vyrvali téměř všechny vlasy, spatřila ve svém děsu zjizvenou tvář svého zachránce, a jeho obrovský meč, ze kterého ještě kapala krev. Netušila co bude následovat, když ohyzdný muž seskočil dolů a pod jeho okovanými nohami praskali kosti a lebky jejích věznitelů. V žádném případě však nečekala, že muž vezme její tvář do svých plátových rukavic, skrze které pocítí milost a lítost své milované bohyně, o které již byla přesvědčena, že jí dávno opustila. Cítila jak moc, která tolikrát jejím prostřednictví jejích rukou léčila jiné, pomalu zaceluje její rány.
Když se znovu probudila, ležela ve stanu a nad ní se tyčil jako němá socha její zachránce, ve zbroji pokryté krví a s krutým úsměvem na rtech. A přes strach, který musel v každém, kdo ho spatřil vzbudit, spatřila Akana v jeho očích něco mnohem většího, něco nádherného a čistého. A pochopila, že zkouška kterou před ní Estel položila teprve započala.
Od té doby táhla s vojskem Vaceny Skřetasyna, sledovala jak pouhým přikládáním dlaní léčí zraněné, jako by nebylo nic přirozenějšího, viděla oddanost a úctu, která rostla v každém z jeho mužů, přestože dobrovolně by to nikdy nedali najevo. A když skončila válka a Vacena se stal pánem na hradě, který dobil, zůstala s ním. Tedy až do doby kdy se společně dohodli na plánu, který dal vzniknout Popučke. Místu, kde najde odpuštění každý., kdo už nemá jiné místo, kam by šel. A kde se pro něj najde práce, která bude užitečná ostatním.
