Biografie:
Arlena Zlatovlasá, Zlaté kopí, Hrdinka Tarosu, přemožitelka skřetího lorda ze Světlokazu, Krotitelka pegasů, paní z Hůrky, Velitelka taroských hledačů. Tato žena má mnoho titulů, mnoho jmen a mnoho slavných skutků za sebou. Navzdory jejímu mladému věku jde o jednu z nejslavnějších tarských hrdinů, jejíž jméno je známé i v Kharových državách.
Arlena není ctnostná bojovnice, nemá za patrona žádného ze Sedmnáctky a ráda o tom mluví. Její dravost, bojové dovednosti a čuch na příležitost je pověstný a velet a rozkazovat je pro ní stejně přirozené, jako pro druhé dýchat. Někteří o ní říkají, že byla zrozená k velkým činům a ona takové tvrzení nepopírá. Vypráví se o ní hodně historek nad kterými zůstává rozum stát. Ti, co ji ale viděli v boji, ví, že ony historky zase tak moc nelžou. Snad jen v tom, že zřejmě nestála za těmi slavnými skutky ona sama, ale i její věrná a početná družina, která ji na jejích odvážných výpravách doprovází. Jde o různé žoldáky, dobrodruhy, zběhy a oportunisty různých ras a národností, které nějakým způsobem očarovala tato divoká žena, která si ráda užívá bohatství, ráda pije, a málokdy je viděna se stejným mužem, se kterým si užívala posledně.
Dostat se k ní blíže, chce především odvahu a koule a ukázat, že v dotyčném něco je. Nepustí k sobě jen tak někoho a v její družině mohou zůstat jen opravdu schopní jedinci. To, jaká ve skutečnosti je, není známo. Jen málokdo ji opravdu poznal a jí nedělá problémy naplňovat očekávání druhých. Užívá si to.
Zemřela v Bitvě o Taros spálená zeleným plamenem Sapakšy.
Místo vůdčí dobrodružky po její smrti převzala Izolda stejně tak i titul Paní z Hůrky.
Členové Taroských hledačů, kteří zůstali v době 10. měsíce 850 k.l. v Tarosu a přežili pak i bitvu o Taros 29. 8. 851 k.l.:
Přemek Zkazský
Syn radní Liny Zkazské, která má na starosti Úřad pro kolonizaci, jenž přiděluje půdu novým kolonistům atp. Přemek je divoké povahy a jeho touha po dobrodružství zapříčinila to, že spolu moc nevychází. Možná je to i proto, že jeho otec zemřel a Přemek má již nevlastního mladšího bratra a s matčiným novým manželem je na nože.
K Arleně se přidal hlavně díky Ryběně, pro kterou má Zlatovlasá využití. Jeho schopnosti jsou sice chválihodné, ale kvůli svým mladickým výstřelkům si ještě u Arleny nezískal přízeň. Po Bitvě o Taros a smrti jak Arleny tak Ryběny, příležitostně s Izoldou vyrazí na dobrodružství a to hlavně na diplomatické mise jakožto Taroský vyslanec v Oyarzinu.
Izolda
Adeptka na rytířku devíti hvězd, která dříve sloužila v armádě Domény, ale po její zradě vůči Svobodným městům zůstala věrná Bražidarovi Oplacnému. Světlokaz ji ovšem nepřirostl k srdci, ani nikdy neměla ráda Les Padajících stínů a když před rokem a půl Arlena a její skupina zrovna řešila něco pro Oplacného, padly si tyhle ženy do oka a Arlena se u Bražidara přimluvila za propuštění Izoldy. Když pak společnými silami zabili v Taroském podzemí vyšší medůzu, vyjednala Arlena pro Izoldu u taroských radních pardon a od té doby může Izolda hledět pouze vpřed.
Izolda je upřímná a otevřená a díky tomu má u Arleny naprostou důvěru. Často pro ní plní roli pobočnice. Po smrti Arleny převzala její úlohu a rovněž i titul Paní z Hůrky.
Jevan Drogobij
Jevan má za sebou divokou minulost, jejíž následky na sebe nechce přivolat a proto stojí vždycky v pozadí a nikdy nekyne taroským jako hrdina. Vlastně ani jeho jméno mnozí neznají. Jen někteří z Taroských hledačů vědí, že byl Jevan agentem Almendorské tajné služby a působil ve Storabsku několik let. Co všechno tam vykonal, už neví ani ti, ale vzhledem k jeho povaze lze usoudit, že podplácel, lhal, vyhrožoval a zabíjel. Jevan je praktický člověk, jehož schopnostem se nikdo z Taroských hledačů nevyrovná a asi proto si ho Arlena drží blízko sebe, i když se s ním v mnohém neshodne. Jevan naštěstí nepatří mezi ty, kteří musí mít nutně pravdu a neshodám svou sebekontrolou předchází.
