Biografie:
Narodila se v bohaté měšťanské rodině. Její otec Alavar byl členem čestné stráže urozené paní Nialdinie, dědeček Ordorin byl mladým hrdinou při osvobození Minkoru v roce 723 k.l. Své rané dětství prožila ve vile stojící naproti Šperkařské školy. Pravidelně trávila čas i na venkově na statku na sever od hradeb na pravém břehu Ellionu.
Její život silně poznamenaly dvě tragédie. První se odehrála v jejích devíti letech, kdy se u ní probudil dar poutat magii a splétat ji intuitivně do kouzel. Tehdy ve vzteku posedla tělo svého mladšího bratra Atlana, který ji tahal za vlasy a ponížila ho. To se silně podepsalo na jeho povaze a ona si to dlouhá léta vyčítala. Otec svědomitě dodržující verithianské zákony poslal Idris do Bílé pagody, aby zjistili, co s ní je. Když se její talent potvrdil, dal na doporučení velmistryně Taxaonirty a přihlásil ji do učení. Ostatně matka slavného Ordorina byla taktéž čarodějkou a magie měla v rodině teda jakousi tradici.
Zatímco rodina si mohla oddechnout, že je jejich starší dcera v dobrých rukou, pro Idris začalo bolestivé období odloučení a zvykání si na nové prostředí. Jakousi disciplínu měla osvojenou z domu, neboť otec byl přísný a vojenskou školu přenášel i na své potomky. Pořád to byla ale malá holka, kterou teprve čekalo bouřlivé dospívání. Byla jedna z nejmladších studentek na Bílé pagodě a i když se snažila přiblížit svým starším spolužákům, často si z ní utahovali. Stesk po rodině a jednoduchém životě, který opustila, se změnil na pravidelné kázeňské důtky, zákaz vycházek, služby v kuchyni a v knihovně a dlouho Idris trvalo, než začala vnímat prostředí Bílé pagody jako místo, kde se může skutečně něco naučit a ne s ním jen bojovat.
Až v osmnácti letech, kdy už považovala Bílou pagodu za svůj nový domov, začala vykazovat známky zlepšení, začala se opravdu zajímat o to, co se do ní snažili dříve učitelé marně vštípit. I díky tomu mohla pagodu častěji opustit, ne jen na dva hlavní svátky v roce a narozeniny rodičů. Asi dva roky bojovala s touto svobodou, těžko se jí dívalo do nedůvěřivých očích svého mladšího „brášky“, ze kterého se stával pomalu muž. Najednou to bylo naopak a ona spatřovala v Bílé pagodě jakýsi bezpečný přístav před rozpačitým přijetím ze strany jejich příbuzných. Toto přechodné období trvalo až do června roku 850 k.l., kdy oslavila svých čerstvých 24 let. Na Minkor se snesl stín černé dračice Ugrien a ani její rodině se nevyhnulo neštěstí.
Nikdo z jejich příbuzných sice nepřišel o život, neboť rodiny členů čestných stráží měly přednost při ochraně civilistů a měly zajištěny ozbrojený doprovod do úkrytů pod městem, ale nebezpečí, kterému její otec čelil, bylo nad jeho síly a on zlomen mocí nemrtvého přízraku obrátil meč na svého spolubojovníka. Oba naštěstí tento střet přežili, ale otec Idris byl zbaven své funkce, přišel o dům ve městě a musel se se svou rodinou přemístit na plaveňany vyplundrovaný statek na venkov. Idris se v době náletu Ugrien ukrývala v Bílé pagodě a pomáhala zraněným, které čarodějové a městská hlídka do Bílé pagody přinášela. V tu dobu ji zřejmě došlo, co vlastně ke svým příbuzným cítí a modlila se za jejich životy. Když poté zjistila, že všichni přežili, i když přišli o společenský status, který dlouhou dobu považovali za samozřejmost, měla obrovskou radost a snažila se jim pomoci.
Otec byl ale zlomený, soudy řešící náhrady škod po okupaci venkova vojsky Mořského císařství se táhly a on s cejchem zrádce, který obrátil meč proti členu čestné stráže, což bylo některými považováno jako kdyby ho obrátil proti samotné Urozené paní, nenacházel u soudu kdovíjak velkou podporu. Musel se zadlužit. A poté co starší syn Alron přijal nabídku služby v plavenském loďstvu, které nabízelo vysoký žold, ve snaze rodině finančně pomoci, ho otec vykázal z domu a řekl mu, ať se již nevrací. Asi v tom měl zásluhu momentální stav Alavara, který začal propadat alkoholu. Rodina se začala rozpadat. A najednou to byl mladší syn Atlan a Idris, která měla udržet zbytek rodiny pohromadě.
Toto neštěstí Idris znovu sblížilo s jejím mladším bratrem a ona se začala snažit vracet to, co svým příbuzným dlužila. Školné, které za ní platil doteď otec, si začala hradit ze svého skromného přivýdělku na Bílé pagodě, začala ve škole dřít, aby dosáhla na stipendium a kdykoliv měla možnost, setkávala se ve městě s Atlanem na společných posezeních, kde už v humoru vzpomínaly na své společné dětství, nebo se stavovala na statku za městem za zbytkem rodiny a snažila se pozvednout ponurost místa, kde žili. Našla v sobě jakýsi druh optimismu a dobroty, které z ní učinily sympatickou mladou ženu. Vše se vyvíjelo dobře až do doby, kdy její zvídavost 17.9. 850 k.l. zapříčinila, že porušila zákaz v Pagodě a byla tam, kde nesměla být. Naštěstí vše dopadlo nakonec dobře, ale učiněný kázeňský přestupek ji nejspíše stál stipendium. Těžko říct, jestli sežene dostatek peněz k dalšímu studiu. A přitom se již připravovala na zkoušky, které z ní měly učinit plnohodnotného člena Bílé pagody.
S událostmi spojenými s Bitvou o Taros a s proslavením se jejího bratra Atlana, se jí nakonec podařilo složit závěrečné zkoušky a stala se čarodějkou Bílé pagody. S tím samozřejmě přišly i další povinnosti jako pomoc s výukou a výzkumem, stáž u Bílých křídel a podobně. Do toho bokem pomáhala bratrovy s účetnictvím Atlanky, dokud za ni nenašel náhradu a nyní je již respektovanou čarodějkou ve městě a díky podstavu na univerzitě i velmi žádanou.
Dědeček Ordorin (nar. 704 k.l.):
Dožívající hrdina Války o Minkor z roku 723 k.l. Donedávna se udržoval v dobré fyzické kondici, ale okupace Plavenou vše změnila. Tou dobou žil z renty na jihovýchodních minkorských statcích a když přišli vojáci Mořského císařství, odmítl opustit své stavení a společně s početnou skupinou jeho zaměstnanců, co zvelebovali jeho dům a ovocné sady, se jal zbraně. Hodně z jím milovaných mladíků, kteří v jeho jméně byli ochotni riskovat své životy, zaplatili tu nejvyšší cenu. On byl plavenskými vojáky ušetřen. Sám v boji upadl a ošklivě se poranil na hlavě. Zbytek války i přelet Ugrien nad Minkorem strávil na posteli v lazaretu pod městem. Jeho tělo se uzdravilo, ale mysl byla již nenávratně poškozena. Ztrácí pojem o čase, o lidech kolem sebe a jen díky světlým chvílím se znovu rozhodl přesunout na svůj statek a snaží se ho znovu opravit a netrápit se tolik ztraceným nábytkem a výzdobou, které s sebou Plaveňani odnesli. Stal se více pokorným a opatrným a to hlavně kvůli tomu, že si je vědom, že zapomíná a že to nemá v hlavě úplně v pořádku. Lékaři mu nedávají více jak pár let života a tak se jeho nejbližší rodina již psychicky připravuje na jeho odchod do zahrad věčné blaženosti. On by ji rád něco odkázal, ale moc mu toho nezbylo a soudit se nechce, protože je už moc starý a hrdý na to, aby někde pobíhal po soudech a díval se na ty proradné plavenské právníky.
Poté, co do této rodiny přišla lidská žena Magdalena Vocílková se svým chlapečkem Jonášem a na přání Atlana, který ji pomohl (a ona jemu) v Tarosu, dostala práci a ubytování, starý Ordorin ucítil druhou mízu. Jak se o něj mladá pohledná Magda starala, údajně se mezi nimi zrodila velká láska. Alin se za svého dědečka stydí ještě více než dříve, Irien vzhledem ke svému novému partnerovi nesoudí a Idris to raději nekomentuje. I proto nakonec těmto dvěma nebránilo nic v nečekané svatbě, o které mnozí sousedé mluví jako o promyšlené krádeži Magdy, která pomýšlí na sady a statek Ordorina, až zemře.Ať už je to jakkoliv, Ordorinovi Magda pomohla vyrovnat se se smrtí jeho syna Alavara a dělá mu jeho zbytek života radostnější.
Otec Alavar (766 k.l. – 22.6. 851 k.l.):
Bývalý člen osobní gardy urozené paní. Po svém selhání (viz výše) propadl alkoholu, zavrhl svého nejstaršího syna Alrona poté, co se dozvěděl, že šel sloužit k nepřátelům z Mořského císařství a stal se zahořklým z mnoha dalších důvodů. Je to jednak zdravotní stav jeho otce, finanční problémy i profesní selhání. K tomu všemu byl jeho mladší syn Atlan kvůli kázeňskému prohřešku vykázán ze školícího střediska pro elitní stráže. Zkrátka a dobře, Alavar je naštvaný na celý svět i na sebe a snad jen bázeň před bohy ho zatím ochránila od snahy vzít si život. Až jeho otec zemře, možná to bude poslední hřebík i do Alavarovy rakve.
Alavar se nakonec pod částečným vlivem upíra Meredina rozhodl prodat kopí Ordorina, splatit tím své dluhy, dopisem se rozloučit s rodinou a jít umřít do války jako hrdina. To se mu však nepoštěstilo, neboť zemřel společně s mnoha minkorskými delegáty kousek na sever od Března. Za jeho smrt mohl minotaur vyvolaný mocí artefaktu od Ugrien, který na likvidaci delegace použilo komando z Držav.
Matka Irien (nar. 779 k.l.):
Irien měla vždycky ráda bohatství a luxus a spojení s rodinou věhlasného Ordorina byla pro ní úspěchem. Navíc byl tehdy Alavar respektovaný a pohledný verithian. Tragédie, které zastihly celou rodinu nakonec s překvapením všech ustála nejlépe právě Irien. Jako by na sebe vzala ten úděl toho nejsilnějšího, i když takovou nikdy nebyla. Místo svého muže, kterého stále miluje, i když občas musí lovit v paměti, kvůli kterým jeho vlastnostem si ho vlastně brala, navštěvuje jeho umírajícího otce a dělá mu společnost. Stejně tak to ona chodí do města z jejich severovýchodního statku a kupuje a zařizuje nezbytné věci. I když se musela vdát mnoha luxusu, stále nosí své drahé šaty a hrdě drží bradu vzhůru i přesto, že musí počítat v měšci každý stříbrný. Je to zvláštní dáma vybraného chování, která se neohnula pod tíhou osudu a stále bojuje, především kvůli své pověsti a dětem, které na rozdíl od jejího muže nezavrhla a stále je vroucně miluje.
Po smrti jejího manžela Alavara nějaký čas držela smutek, ale pravdou je, že jakkoliv moc ji chyběl, tento stesk pociťovala už dřív, když propadl alkoholu. Vždycky to bude její první a největší láska, na tom už nikdo nic nezmění, ale Irien chtěla žít dál. A přítel jejího syna Atlana – domorodý Nui ji hrozně moc pomohl v té době, kdy se se smrtí svého manžela vyrovnávala. Následně se do sebe zamilovali a podobně jako dědeček Ordorin, i ona si vzala k nelibosti své nejmladší dcery tohoto zkušeného muže, taky vdovce. Idris za svou maminku byla hrozně moc ráda a nikdy ji toto rozhodnutí nerozmlouvala.
Bratr Alron (nar. 817 k.l.):
Trénovaný pro službu v gardě, po dokončení nenastoupil do služby a nechal se naverbovat k plavenské armádě pod příslibem velké kořisti. Chtěl tak podle jeho vlastních slov splatit otcovy dluhy a zajistit i matce důstojný život a bydlení opět ve městě a ne na venkově. Svým rozhodnutím proti sobě ale pobouřil otce a také zneuctil svého dědečka. Kdo ví, proč se tak rozhodl. Možná jen nedokázal trpět to, jak jeho otec poraženecky sklonil hlavu a jak jeho matka i mladší sestra musela podstupovat nepohodlí, na které nebyly zvyklé.
Sestra Alin (nar. 835 k.l.):
Alin asi nejvíce nesla neúspěch její rodiny a přesun na venkov. Nesnášela to tam a většinu času trávila v církevní škole (protože na tu soukromou nezbyly peníze) a nebo v internátě, kde si zažívala peklo. Pořád to ale bylo pro ní lepší, než být doma s rodiči. Nad svými vrstevnicemi měla ale navrch, protože ještě dříve se učila zpěvu, tanci a hře na harfu.
V roce 851 její otec nakonec prodal rodinné kopí a splatil tak dluhy a poté vyrazil za svým posledním dobrodružstvím, kde v Lese padajících stínů našel smrt. Pak přišla Bitva o Taros a z ní se nevrátilo mnoho minkorských, mnohé z nich Idris znala, s mnohými se přátelila. A její bratr Atlan se vrátil jako hrdina a pomohl své rodině zase postavit se na nohy, vrátit společenský status.
Alin si mohla konečně oddechnout a znovu navštěvovat vybranou společnost, nemuset trpět posměšky chudiny. Přeci jen ji ale ta několikaletá zkušenost změnila a ona začala spatřovat i ve svých dřívějších vzorech chyby a najednou její vysněný sen přestal být tak lákavý, jako kdysi. Ta nejistota v tom, že neví, jestli opravdu chce, to, co chce, ji byla cizí. Upnula se na to poslední, co osmnáctiletá holka v Minkoru řeší každý den. Zasnoubila se s jedním mladíkem z Verithianské smetánky. Ne že by ho milovala, ale doufá, že to konečně vyřeší její vlastní problémy.
Vrátila se znovu ke svému koníčku, hře na harfu a flétnu a navštěvuje tak opět madam Sephoru. Kdo by to byl řekl, že se v domě vysloužilé umělkyně do cesty Alin postaví mladý pohledný mladík jménem Valion, cizinec z bohové ví jakých poměrů, který ji od prvního setkání začal posílat růže a přišla i jedna pozvánka na večer do nově otevřeného podniku Klubik. Zdá se, že tomu neurvalci vůbec nevadí, že je již zasnoubená!
