Hamr

Hamr Hardtmuth


Rasa: trpaslík Povolání: Mernův kněz
Frakce: Bodvildové Působiště: Minkor
Narození: 737 Úmrtí:
Pohlaví: muž
Spojitost s Minkorskými kanárky:

Biografie:

Hamr se dostal na Taru ještě jako malý kluk v rodině Hardtmuthů, kteří se řadili v trpasličí společnosti mezi ty nejchudší. Tehdejší rodový náčelník Humr II. spatřoval v cestě přes moře příležitost. Bohůmžel podnikavé kroky Hamrových předků provázely v nově osídleném Minkoru jen neúspěchy a smůla. Hamr tak dospíval v muže, který nezná nic jiného než pot a dřinu. Pověst jeho rodiny se mu lepila na paty a vždy když to již vypadalo, že se někde uchytí a jeho práci někdo začne opravdu oceňovat, jeho zaměstnavatel jej propustil, neb nechtěl být spojován s neúspěchem Hardtmuthů.

Hamr tak vystřídal tucet různých povolání. Počínaje horníkem, stavebním dělníkem, skladníkem, dřevorubcem, sklízečem hub až po sofistikovanější profese, jako je třeba pomocná síla u řezníka, v dřevařské dílně, nebo v huti. Díky tomu se Hamr naučil různým věcem a má velký přehled. Všechno se změnilo, když se dal na dráhu nosiče zboží pro minkorského kupce Torraduna Jabodvilda, který cestoval mezi Erinem a Minkorem. Dobrodružná cesta přes hory a džungli s sebou pochopitelně přinášela i řadu dobrodružství, kdy se z pomocné síly stávala ochranka karavany. Tehdy se na jeho rodinu, nebo alespoň na Hamra, konečně usmálo štěstí a on se ve svých šedesáti pěti letech osvědčil při obraně svého zaměstnavatele a jeho nákladu. Následovalo povýšení, lepší plat, ale také větší zodpovědnost. Hamr si ale vedl dobře. Dlouhá léta takto oddaně sloužil trpasličímu kupci, z něhož se následně stal vyslanec krále Hédina II. v Bergondu.

Hamr tehdy toužil po klidnějším životě, chtěl se věnovat raději nějakému řemeslu než se každý rok lopotit přes prales do Erinu a zpátky. Díky dobrému vztahu s jabodvidlským vyslancem získal jednu z devíti pozic kovářského tovaryše v dílně Torradunova otce Torradana Runotepce. Rodina Hardtmuthů byla na Hamra náležitě pyšná a to ještě netušili, kam to Hamr dotáhne. Díky jeho píli, vytrvalosti a skromnosti a faktu, že si práce v dílně u takového mistra velmi vážil, odváděl tu nejlepší práci a měl také příležitost se potkat s Torradanovým strýcem Nardhumem, váženým knězem Merna. Starý Nardhum si všiml šikovných rukou a bystré mysli Hamra a tak slovo dalo slovo a z Hamra se v roce 815 k.l. stal akolyta Mernovy církve.

Tehdy Hamr pocítil, že je přesně tam, kde celý život chtěl být. Chtěl sloužit patronu všech pracovitých a poctivých trpaslíků, neboť se za takového sám považoval a vždy opovrhoval podvodníky a snadno vydělanými penězi. Díky církvi prohloubil svou znalost nejen o kovařině a jiných profesích, ale také o Sedmnáctce. V životě nebyl Hamr tak šťastný a spokojený, jako těch posledních třicet pět let své služby církvi a trpasličí společnosti v Minkoru. Toto štěstí přisuzoval hlavně štědrosti a pomoci od Jabodvildů a tak, když se v roce 851 stala tragédie na Ellionské cestě, kde putovali i dva významní synové rodu Jabodvildů, dlouho se nerozmýšlel jim vyrazit na pomoc. Považoval to za svou povinnost a způsob, jak splatit staré dluhy.

No a jaký Hamr je? Chudá rodina a špatné poměry, kterými si musel projít, z něj udělaly skromného trpaslíka, který se nikdy nevyvyšuje nad ostatní, i když už dosáhl stovky let, což s sebou samo o sobě u trpaslíků přináší jistý společenský kredit. Hamr málo mluví o svých úspěších a někdy se v humoru sám zesměšní. Jeho tvář věčně zdobí široký úsměv a ten koresponduje i s Hamrovou veselou povahou. Spíše vyhledává společnost obyčejných dělníků a začínajících řemeslníků, než zbohatlíků a šlechticů. Rozumí totiž té všední dřině a odříkání a jen velmi těžko nachází společnou řeč s těmi, co nepoznali smůlu a neúspěch.

Díky svým zkušenostem a věrnosti církvi mu byla udělena možnost, aby se stal jedním z prvních Mernových paladinů v Minkoru, nové odnože Kovářovy církve, která měla cestovat s karavanami a chránit majetek a životy kupců. Měla to být velká čest a zkouška, kterou si to měl Hamr zasloužit, nebyla vůbec jednoduchá. To ale Hamra nemohlo odradit. Vyrazil proto s jednou minkorskou družinou, zažil její přerod v Minkorské kanárky a podnikl s ní zatím největší dobrodružství ve svém životě.

Postava je zmíněna v reportech:

Zde se jednoho krásneho dne budou nacházet články, ve kterých měl(a) Hamr Hardtmuth nějakou, více či méně významnou roli. TODO