Biografie:
Jen mezi trpaslíky z Lendoru je jméno Gudruna Olerbina občas skloňované. A ti na jeho skutky nejsou moc hrdi a on sám se nikdy nechlubí, co všechno za svůj dlouhý život dokázal.
Gudrun se narodil v Hafnargardu ve Vrásčitých štítech. Klan Olerbinů, kteří vládnou na tomto dalekém severu, byl vždycky tak trochu stranou všem velkým konfliktům. Naléhavé zprávy se k tamním trpaslíkům vždycky dostaly jako k těm posledním a ne že by si na to stěžovali. Vlastně všichni Olerbinové mají rádi svůj klid, čas na své záležitosti. Z jejich klanu vzešlo mnoho skvělých kovotepců a runorytců. Není výjimkou, že stařešinové ostatních klanů si právě u Olerbinů nechávají zhotovit ty nejsložitěji navržené zbraně, přilbice, které pak trpasličím vládcům zajišťují delší život a větší prestiž.
Gudrun byl políben talentem pro magii a měl to štěstí, že se narodil do té správné rodiny, která mu mohla zařídit učení u opravdových mistrů. Díky své zručnosti, smyslu pro pořádek a systematičnost začal vynikat ve zhotovování lektvarů, výbušnin a v konstrukci složitých mechanismů. Za svůj dlouhý život zefektivnil důlní činnost, pomohl svými vynálezy trpasličímu dřevařskému průmyslu a v neposlední řadě i zachránil život Elramovi po jeho udolání černého drakočlověka Zurkhena, který svého pokořitele stačil proklít mocnými kouzly.
Z výše napsaného by se zdálo, že Gudrun musí být všemi opěvován, ale není tomu tak a to z jednoho prostého důvodu. Patří mezi těch pár trpasličích magiků, kteří navzdory vnímané úctě k padlým a zemřelým u vousatého národa experimentovali s nekromancií. Zvolil exil a hledal své uplatnění jinde. V lidských městech na Lendoru by se možná dostalo Gudrunovi přízně u Čarodějné akademie, ale on netoužil po velkém uznání, ani po přílišné pozornosti a nutnosti skládat nějaké zkoušky, přísahat dodržování Yergovy etiky. Chtěl jen zázemí, prostory, kde by se mohl nerušeně věnovat tomu, čemu chce on sám.
Tyto důvody ho nakonec donutily přeplout oceán a po neúspěšných snahách o zřízení soukromé „školy“ v novém Amiru nalezl odkaz Pelse a cech magiků, kteří následují tohoto zesnulého vědce. Gudrun nemusel nic dokládat. Znal metody, postupy a tajemství receptů, o kterých se mohlo té hrstce vyloučených a jinak problémových čarodějů v Pelsově domě jen zdát. Dostal výsostné postavení uvnitř Pelsova domu v Albireu – přesně takové, po jakém toužil. Stal se takovým vytěžovaným členem tohoto spolku. Za prostory, zázemí v podobě surovin a financí a nakonec za klid a čas na svou práci mu stačilo jen odkrýt málo z toho, co ovládal jen on.
Když je potřeba nějaké invence, když už si s nějakým problémem nevědí v Pelsově domě rady, pak osloví Gudruna. Ten toho moc nenamluví. Na prázdná slova, netýkající se aktuálního problému, skoro nelsyší. Je ale ochoten se takovým výzvám věnovat a spaltit tak zaštítění, které mu Pelsův dům poskytuje.
