Biografie:
Božichval býval úspěšným kupcem, trhovcem z Tarosu, který má silné slovo. Žil v krásné roubence na kraji Firunova náměstí, měl ženu a tři syny. Lidé za ním chodili prosit o práci a on je často přijal a nikdy je nepodvedl, výplatu dával přesně v určený termín.
Byl to jeho přítel Letovít Prvýkrát, bývalý Taroský hraničář, který ho přesvědčil, aby prodával své zboží, převážně jídlo, po Ellionské cestě, třeba až v Minkoru. Zprvu se to zdálo jako příliš smělý plán, ale s Letovítovými známostmi a zkušenostmi postupně Božichval a jeho nejstarší syn Bořek podnikl hned několik cest na daleký sever, kde byla po sušeném telecím, sýrech a podobně velká poptávka. Je tomu tři roky, kdy takhle Božichval opustil Pětivěží a pokračoval dál s několika nádeníky, ochrankou, vozky a dalšími po lesní cestě dál na sever. Ale v místech, kde tehdy nocovali, se ještě v lesích potulovali Drikovi vojáci a jejich skřetí velitelé.
Božichvalova karavana byla přepadena a krutě zmasakrována. Božichval byl zajat a donucen se dívat na to, jak jeho nejstaršího syna zabíjí jako prase při porážce. Ze samé zvrhlosti pak nechali jeho a těžce raněného Letovíta jít dál na sever, asi aby někdo mohl zvěstovat krutost Drikových nohsledů.
K Mostovce by nikdy nedošli, kdyby je záhy nezachránil od jejich zranění záhadný poutník. Měl prý havrana na rameni, byl vysoký a z pod kápě šla vidět tvář staršího muže ošlehaného větrem, které dominoval černý plnovous. Představil se jako prostý poutník a jako mávnutím kouzelného proutku uzdravil oběma mužům jejich zranění. Už tehdy Božichval jako zbožný muž tušil, že osoba, se kterou hovoří, není jen obyčejný tulák. A když se mu chtěl odvděčit, poutník ho zvednutou dlaní zastavil a řekl, že pokud opravdu chce udělat správnou věc, ať na místě, kde ho potkalo to velké neštěstí, postaví útočiště pro ostatní cestovatele, aby se jim nestalo to, co jemu. A pravil, že pokud tak učiní, to místo bude požehnané Finwalurem a že smrt jeho syna tak nebude důvodem k pláči, ale k práci a službě druhým.
A když jim pak po rozloučení muž mílovými kroky zmizel z dohledu, oba nepochybovali, že potkali jednoho ze Sedmnáctky. Po strastiplné cestě, čekání a truchlení, se jim nakonec podařilo vrátit se do Tarosu a Božichval tak mohl ženě a svým dvěma synům povědět o neštěstí, jaké je na severu potkalo. Také se jim svěřil, že potkal Poutníka a že musí udělat to, oč jej požádal.
Trvalo dlouhé měsíce než se mu podařilo svou rodinu přesvědčit a další rok, než prodal veškerý majetek v Tarosu a začal s výstavbu Bořkova Odpočinku na místě, kde o syna přišel. Dnes tam již poutníka vítá dřevěná socha Finwalura sklánějícího se nad cestou a dřevěná palisáda, která chrání velký dvorek, stáje a hlavně budovu hostince, kde každý dobrý cestovatel najde střechu nad hlavou a teplé jídlo. Božichval tam žije se svou ženou, syny, se svým věrným přítelem Letovítem a zaměstnává ještě několik odvážných pracantů, kteří se starají o hladký chod a bezpečnost tohoto pohostinství.
