Biografie:
Boromír měl vždycky rád peníze. Magický talent, který dostal do vínku, vnímal vždycky jen jako prostředek k tomu, aby v životě něčeho dosáhl, stal se někým, o kom budou druzí mluvit, na koho si budou druzí ukazovat, někým, kdo když otevře pusu, ostatní zmlknou a budou s úctou naslouchat. Možná se chtěl stát dvorním čarodějem nějakého knížete, nebo rovnou krále. Všechny tyto velké plány ale skončily velmi brzy, když byl ještě jako řadový student čarodějné akademie vyloučen za využití astrální magie ke svému obohacení. A nešlo jen o nalezení zatoulaného štěňátka. Ne ne, Borormír si povídal s mrtvými a vyzvídal od nich infomace, za které byli někteří mezi živými ochotni platit zlatem. Navzdory nesporné odvaze a dravosti si Borormír nemohl nakonec pomocí magie ani zapálit fajfku.
Doufaje, že se v Albireu k němu třeba v nově založené Bílé univerzitě budou chovat chápavěji, odcestoval na Taru, kde ale záhy zjistil, že cejch, který má vepsaný v čarodějných análech, jen tak nesmaže a tak se začal dívat po jiných dveřích. Poznal tehdy Pelse Tvarůpána a stal se jeho společníkem. Když pak Pels tragicky zemřel, neměl Boromír lepší východisko, než zpeněžit výzkum svého dřívějšího obchodního partnera a společně s dalšími čaroději, které za svého života Pels oslovil, založili cech, který nazvali Pelsův dům.
Boromír oproti svým některým kolegům nepohrdne žádnou zakázkou, která s sebou nese vyšší provizi. Nestěžuje si na svůj čas, na své projekty. V tomhle je přesně tím, koho Pelsův dům potřebuje, aby zůstal oblíbený mezi těmi správnými lidmi patřícími do Albirejské smetánky, protože jenom díky jejich přízni si na ně ještě městské úřady a Čarodějná akademie nedošlápla.
