Biografie:
Jen málo nemanželských synů albirejských pradlen může byť jen snít o tom, že se někdy stanou rytíři. Syn Bělky Vaňkové měl to štěstí, že po svém urozeném rytířském otci, který stačil zemřít dříve, než se vůbec dozvěděl, že jeho krátké klopítnutí o svátku zimních duchů přineslo očekávané následky, zdědil něco víc než vznešeně znějící jméno. Baerin tak ve svém srdci nezapřel vznešenost svého otce. Už v dětství se ukázal jako statečný a čestný chlapec, který se sice vyučil zedníkem, ale jen co mu bylo šestnáct, tak se s podobně smýšlejícími chlapci vydal za dobrodružstvím. Netrvalo dlouho a v kraji si vydobyli docela slušnou známost, bránili slabé, bojovali s nespravedlností a vůbec se postupně stali oblíbenými a proslavenými postavami celé západní dálavy.
Trvalo asi pět let, než Baerin, vstoupil do řádu Rytířů devíti hvězd. Bylo obecně shledáváno zábavnou podívanou, sledovat dvacetiletého, ale již vbojem protřelého mladíka, jak soupeří s o pět let mladšími chlapci, netrvalo to ale dlouho. Po dvou letech byl po porážce minotaura u Koru pasován za řádového rytíře a nadále putoval krajem, bráníce jako už dávno předtím slabé a potřebné.
Nakonec ho osud zavál do Zelanských vrchů, kde se k němu donesla i zpráva o pádu svobodných měst a postavení jeho řádu mimo zákon.
Jako mnoho jeho spolubratrů odešel hledat zázemí do hradu Tevirpon, jelikož věřil v přízeň zbožného pana Iskandera. A té se mu dostalo, stejně jako mnoha jiným. Když nedlouho poté nastala Durenská válka, stal se členem z jednoho z mnoha průzkumných družin, operujících na samém jihu dálavy. To ho svedlo dohromady s eldebranskou valkýrou Melenou, s níž ho nakonec spojilo přátelství zocelené nejedním bojem se skřetími komandy. Vždyť kdo už by si měl více rozumět než dva rytíři vyděděnci, syn pradleny a hevrenka.
Po válce stál Baerin před novým problémem, ti z jeho bratří, kteří nepadli při obraně Tevirponu (a mnoho jich nezbylo) se rozutekli do světa, či vyrazili vstříc Tarosu a jeho Devítce. Baerin ale pocítil zvláštní touhu (a Melena byla jen součástí toho pnutí) zůstat v Západní dálavě, kde ne že by snad nebyl vítaný, ale ze všech stran se na něj upírali pohledy, které dávali tušit tenkou hranici nejistoty. Nebylo tajemstvím, že král Eranis sice přistoupil na oficiální zrušení řádu Devíti hvězd a postavení jejich členů mimo zákon (na přímou žádost krále Waldena), současně ale oficiálně poskytl generální milost a zvláštní všem těm, kteří pomáhali při obraně jeho království.
Baerin byl jediný, kdo oficiálně požádal o písemné potvrzení své beztrestnosti. Začernil svůj štít. Odložil svůj plášť. Na zvláštní žádost knížete Vlada Třízubského se stal členem jeho družiny. Jak ale vědí všichni, kteří pohlédnou do jeho očí, rytířem devíti hvězd nikdo nepřestane být tak snadno a dokud bude souhvězdí Válečníka na noční obloze, bude mít Baerin svou zástavu nad hlavou.
Po Bitvě o Taros se jako jeden z mála přeživších Rytířů Devíti hvězd snaží obnovit jejich řád a myšlenky jeho zakladatelů.
