Ve stínu neuvěřitelných událostí Kharova Pádu a Obléhání Tarosu poněkud unikla pozornosti smrt krále Eralise, následovaná skonem jeho otce v Rilondu.
Danérská koruna měla v ten okamžik přejít na bratra emeritního krále Eranise, lorda velkohraběte Eprela z Lunenwigu. Ten se však během převratu v Danérii vzdal královské koruny ve prospěch šlechty, za což byl z následnictví i se svými potomky následně vyloučen i tehdy panujícím Eranisem. Díky tomu se stal dědicem vnuk Torduvala IV. markrabě Orenal z Gora a Riany. Ten se však svého práva vzdal ihned třetí den po smrti králů v zastoupení svého regenta a tchána, knížete Merniema er Daerlena v Tarosu listinou, kterou signoval i jeho bratranec hrabě Elamis ze Silviandu, který se jménem svým i svého otce Eriana taktéž nástupnictví vzdal, jelikož po Orenalovi již následnictví leželo jen na nich. Toto podivné rozhodnutí se ukázalo složitou politickou hrou – zatímco Urozený sněm doufal, že tímto je konečně uznána jeho královská svrchovanost, vše dopadlo jinak.
Byla to knížata Traven Jarleb a Vlad Ljukanovec ze Tří zubů společně s generálkou Wakiki z Korundu, kteří jménem Sněmu západní dálavy potvrdili a uznali pravost listiny, kterou předložil Elamis Silviandský s tím, že si ji u něj uložil král Eralis před bitvou. Tato listina odvolávající se na zákony Torduvala III. pro případ odumření mužské linie jasně stanovují, že v takovém případě koruna připadne nejbližší princezně královského rodu a jejím potomkům. Bohužel, Eralisovo přání aby se v takovém případě stal správcem království a dálavy kníže Aurigen naplněno být nemohlo. Ještě toho večera, poté co byla konečně nalezena Koruna západu, odpřisáhli nad tělem svého krále všichni přeživší západodálavštví šlechtici v Tarosu společně věrnost princezně Eralidě, sestře zesnulého krále a to do rukou jejího manžela – Almendorského krále Waldena, který ji jejím jménem přijal.
Traven Jarleb a Elamis er Gwendor následně Taros opustili, aby připravili půdu pro nové vládce. První z nich jako nově jmenovaný prozatímní královský místodržící a druhý jako novopečený kníže Pobřeží a správce Solnohradu.
Urozený sněm v Danérii se k situaci ještě nevyjádřil, stejně jako Kněží Slunce v čele s Merniemem er Daerlenem. Jen málokomu z moudrých ale uniká možnost, že by se v budoucnu mohla tři ze čtyř království opět spojit v personální unii Waldenova ještě nejspíše dlouho nenarozeného vnuka, potomka princezny Neruviel a prince Barina Storabského.
