Velevážené Paní Naramien a paní Iši,
I přesto, že nevím, zda se toto psaní skutečně dostane do rukou paní Moudrosti, rozhodl jsem se Vás oslovit, jelikož za posledních pár měsíců můj život směřuje cestou, kterou já sám nedokáži korigovat. Jsem si vědom faktu, že některé životní cesty ani neposkytují pocit iluze, že je máme pod kontrolou. A já, za posledních pár měsíců od událostí, jenž můj život převrátily vzhůru nohama, pozbývám naděje, že opět najdu směr, kterým se vydat.
Po příchodu z Arajzigy, po mém procitnutí, jsem byl odhodlán dát život za vůli Sedmnáctky. Jenže právě poznání o mém minulém životě, které jste mi vyjevila a události ve Stínovém světě tomu nadcházející mou osobou otřásly tak, až jsem propadl v hlubokou sklíčenost. Mohl bych vyhledat člověka, který by mi jednoduše vymazal paměť, ale tak silný pocit zklamání, který se mne od tehdejších událostí drží, by se nikdy nevytratil. Ač si občas říkám, že jste do mne vložila víru překonat ony překážky i přes vědomí, že sám si ze své minulosti téměř nic nepamatuji a že nemusím splnit Vaše očekávání, nemění to nic na tom, že jsem zklamal nejen Vás, ale hlavně sebe a své druhy. Chtěl jsem věřit v to, že je mi souzeno poznat svou minulost, že to zvládnu, ale má hloupá lidskost tomu zabránila.
Vím, že jste zaneprázdněna přípravami na nadcházející válku. A proto Vám taktéž píši, jelikož se skutečně obávám toho co přijde. Abych se nabídnul a ucházel se o to být hoden druhé šance. Chci si zasloužit příležitost nezklamat a pokud je ve mně a v mé minulosti něco, co by služebníkům Sedmnáctky pomohlo přežít, poskytnout cokoli co bude v mých silách a pokud to bude situace vyžadovat, obětovat se pro dobro věci. Po návratu z Dálav skrz Daine jsem nyní zpět v Minkoru a zanedlouho budou kroky naší družiny směřovat do Tarosu, abychom se přidali k přípravám do války. Věřím, že budete vědět nejlépe, jak s mou nabídkou naložit. Budu věřit, že mě budete kontaktovat o případné možnosti našeho setkání.
C.W.
