Následující stránky nemají býti vyčerpávající ani všeobsažnou studnicí vědomostí o obyvatelích Království Hor, přesto se v nich skromný autor pokusí zachytit co nejvíce z toho, co během dlouhých let svého života o tomto národu zjistil. Než však vůbec začne, musíme si vyjasnit základní otázku:
Kapitola I.
Kdo je to ‚Trpaslík‘?
Každý národopisec, který by chtěl se zabývat stejným tématem jako my, ihned v počátku narazí na poněkud nepříjemný rozkol v tom, kdo je vlastně onen Trpaslík? Z tohoto důvodu se pokusíme proniknout poněkud hlouběji do historie tohoto slova a vytvořit si vlastní názvosloví, vycházející ze samotného sebeurčení ‚trpaslíků‘.
Pokud je nám v dnešní době známé, v dávné historii, kdy se arvedané poprvé setkali v Bílých horách s národem, kterému říkáme dnes trpaslíci, neměli ti sami pro svou rasu označení. Sami se definovali ve svém jazyce jako Mwynglawddwyr (tedy ‚obyvatelé/potomci Mwynglawddu‘, Důlního království) či jako Ucheldirwyr (obdobně ‚obyvatelé Vrchů/Vrchního království‘). Již zde vidíme důležitý aspekt, který se s námi potáhne po celou dobu našeho zkoumání. Pro trpaslíky samotné není primární jejich rasová jednotnost. Mnohem důležitější je pro ně příslušnost ‚politická‘. Pro trpaslíka je trpaslíkem ten, kdo uznává stejného panovníka, stejné zákony a stejné zvyky. Druhým důležitým bodem je dvojitost běžně se zastupujících pojmů Mwynglawddwyr a Ucheldirwyr, z kterého můžeme soudit, že trpasličí království vznikající v Bílých horách mělo stále ještě jakési, snad vazalské, vazby na trpasličí říši v podzemí.
Arvedané nazývali Ucheldirwyry nejčastěji pojmem ‚Gnom‘, což je ale původní arvedanské označení pro saly země, popřípadě pro různé humanoidní myšlenkové bytosti spojené se zemí (v některých spisech jsou jako gnomové označováni například i pomocníci služebníků Paní Země a Paní Úrody). A ačkoli pověsti hovoří tak, že toto označení má původ v tom, že arvedané považovali tyto obyvatele podzemí za myšlenkové bytosti, reálně na to nic nepoukazuje a zdá se to vzhledem k vyspělosti jejich znalostí astrálu nepravděpodobné. Slovo Gnom ale každopádně proniklo do běžného užívání a to až tak daleko, že i samotní Ucheldirwyrové ho začali používat pro ty své příbuzné, kteří buď byli vyhnáni, nebo sami opustili Vrchní království – Ucheldir, pro které se ale stále častěji v té době již užívalo označení Mynyddoedd – ‚Království Hor‘ jakožto mnohem zřetelnější opozitum k Mwynglawddu. S tím se však nesla komplikace, neboť v společnosti Ucheldirwyrů (kterýžto pojem se uchoval i po změně názvu vlastní říše) se slovo Gnom začalo stávat pejorativním, zatímco odpadlíci ho nesli často s hrdostí (například Háin Gnóm, slavný válečník proti Kharovým vojskům si ho ponechal i poté, co byl znovu přijat do společnosti poddaných Krále hor). To vedlo k tomu, že se pomalu začalo užívat nové slovo ‚Farfog‘ což je de facto trpasličí překlad arvedanského slova Naugrim – Vousatý národ. Farfogin či v obecné Farfogové, se postupem času stalo obecným označením pro rasu trpaslíků, bez ohledu na politickou, klanovou či jinou příslušnost. Nutno však říci, že jeho užití je značně archaické a není časté. Pokud se užívá, je to většinou tehdy, když ‚farfog‘ hovoří s příslušníkem jiného národa, který by měl potřebu najít výraz pro rasu jako celek.
Zajímavou vsuvkou by zde mohly být původní trpasličí pojmy ‚Khazd‘ případně ‚Khuzud‘ v množném čísle (v různých místních parafrázích). Původ tohoto slova není jednoznačný a obestírá ho mnoho tajemství. Přes všechno výše napsané, by se mohlo zdát, že označují trpasličí rasu nejpřesněji. Většina učenců se shoduje, že nejpravděpodobnějším překladem těchto slov by bylo ‚Potomek/potomci sedmi‘ a že jeho původ je v dávné trpasličí mytologii. Přesto všechno, tento pojem je užíván pouze v archaických zpěvech a především na náhrobcích. V běžné řeči je tabuizované a ucheldirwyrové o něm mluví jen velice neradi. S určitým zjednodušením by se dalo říci, že jde o ‚titul‘ zemřelých.
Než přikročíme dál, ještě naposledy se zastavíme v jazykové oblasti a to se samotným slovem Trpaslík. Slovo Trpaslík pochází z pohanských jazyků dnešního Lendoru a jeho překlad by byl nejspíše ‚Tři couly velký/ Třícoulák‘. Podobně jako u slova Gnóm, má toto slovo původ v záměně Farfogů se zemními saly. A stejně jako o tisíciletí dříve, i nyní je slovo Trpaslík tak hluboce zakořeněné v lidské kultuře, že i ucheldirwyrové ho přijali de facto za své a běžně ho v obecné řeči používají. Zajímavostí je, že jazykový přenos zašel dokonce tak daleko, že zatímco pohanský pojem trpaslík zůstal farfogům, pro zemní saly se v lidských pohádkách a příbězích vžil název trpasličí ‚Permeneg‘ – Permoník.
Druhá část naší prvotní otázky nás přivádí do jiné oblasti sebeurčení trpaslíků a zde si musíme zřetelně říci, z čího pohledu ho budeme vnímat. Po dlouhém přemítání se autor tohoto spisu rozhodl pro nejtradičnější chápání Ucheldirwyrů a zvolil perspektivu, jakou by mohl mít věrný poddaný Krále hor a příslušník jednoho z klanů Mynyddoeddu. A raději, než bychom hledali věci nutné pro to, aby byl farfog chápán jako pravý ucheldirwyr, podívejme se, kdo takovým farfogem není:
První pojem ke kterému se touto cestou dostaneme je ‚Gwahard‘ což můžeme bez větších ústupků do obecné přeložit jako Psanec. Farfog, který je označen za Gwaharda ztrácí veškeré své právní vazby na svůj národ a stejně tak z pohledu ucheldirwyrů také veškerá práva. Nesmí užívat jméno, které mu dala jeho rodina, nesmí se hlásit ke svému klanu. Právem a dle některých i povinností každého ucheldirwyra je takového usmrtit. Stát se Gwahardem je nejtěžším trpasličím trestem, který vysoce přesahuje trest smrti. Gwahard pro trpaslíky nikdy nebyl trpaslíkem, jen zlým duchem, který se vydával za jejich příbuzného. Pokud se takový ukáže v rodině, není to žádnou hanbou, spíše důvodem k soustrasti a pomoci pro ty, kteří byli obětí takové kletby. Neexistuje žádný soupis zločinů, za které by mohl být někdo prohlášen za psance, vždy se však jedná o hrůzné činy, popřípadě o útěk před spravedlností. Jen Hjalligmir, stařešina klanu, má právo někoho označit za Gwaharda.
Další v řadě jsou Cwtagové. Tito ‚ustřihnutí‘, ‚ukrácení‘ či nejvolněji ‚vyděděnci‘ jsou také vyhnanci z trpasličí společnosti, alespoň tedy většinou. Důvodů pro to, aby byl někdo vyděděn, jsou desítky, od prosté neposlušnosti až po přivedení rodiny k hanbě. Vydědit může farfoga jakýkoli jeho příbuzensky představený – otec, Tŷtan (pán domácnosti), Oednhad (hlava širší rodiny) Gaethgmir (stařešina rodu), Hjalligmir. Na rozdíl od Gwaharda, který nikdy nežil, Cwtag je rodinou považován za mrtvého. Bývají za něj dokonce slouženy pohřební obřady. Pokud by s ním kdokoli z rodiny hovořil, riskuje, že přinese na sebe i své blízké velikou kletbu a neštěstí. Existují případy, že Cwtag byl znovu přijat do rodiny a slavnosti s tím spojené se podobají nalezení syna považovaného za mrtvého. Ani Cwtag by neměl užívat své jméno, neboť farfog, kterému bylo dáno, zemřel. V praxi ovšem většina vyděděnců své jméno nadále používá.
Gwrthgiliwr – pod tímto pro člověka jen těžko vyslovitelným slovem, které bývá překládáno jako ‚odpadlík‘ se skrývají dvě poněkud odlišné skupiny farfogů: jednak jsou to Óekti (ti kteří odešli) – farfogové, kteří se sami rozhodli opustit trpasličí společnost a své povinnosti, ať už proto, aby hledali svou vlastní cestu, nebo aby se začlenili do společnosti obyvatel povrchu. Ucheldirwyrové se na ně koukají s nedůvěrou a opovržením a nepovažují je za své příbuzné. Óekt přináší na svou rodinu hanbu a často se stává vyděděncem, nemusí tomu tak ale být vždy. Není li tomu tak, může se stát, že óekt či jeho potomci jsou přijati svým klanem a rodinou po čase zpět, přestože jejich čest již málokdy nabyde vážnosti. Druhou skupinou Gwrthgiliwrů jsou pak Uttstotti (vyhnanci). Tito trpaslíci byly odsouzeni svým klanem, králem či rodem k vyhnanství z Borgarinnaru (trpasličího města), přesto však stejně jako óekti zůstávají de facto členy svého klanu a jejich trest může být jim či jejich potomkům odpuštěn. Jen málo Ucheldirwyrů rozlišuje mezi uttstotty a óekty a jen málokterý s nimi bude chtít hovořit bez znechucení.
Poslední (či teoreticky předposlední) velkou skupinou farfogů, kteří jsou teoreticky vyloučeni ze společenství ucheldirwyrů jsou Terfysgwyr. I samotné toto slovo má v sobě rozkol, neboť může být překládáno dvěma způsoby: ucheldirwyrové ho odvozují od slova Terfysg což značí vzpouru a znamená pro ně ‚Potomci vzbouřenců‘. Samotní Terfysgwyrové mají pro slovo Terfysg jiný význam, ač velice obdobný: Povstání. V jejich překladu sami sebe (například v dopise almendorskému guvernérovi) označují za ‚Potomky těch, kteří neseděli‘. To přímo souvisí s tím, že Terfysgwyr (jak z předchozího vyplívá) jsou příslušníci těch klanů, kteří se vzepřeli Hnefgyrdling (Králi hor) a odepřeli mu poslušnost. Tím opustili Mynyddoedd – Horské království. V dnešní době jde výhradně o klany usídlené v khelegových horách, historicky ale víme o více klanech, které toužily po samostatnosti, všechny ale byly nakonec poraženy. Tarští farfogové užívají pojem Terfysgwyr s hrdostí jako opozitní termín k Ucheldirwyr, částečně z něj odvozují i název své země (která ale nemá jednoho krále – ač se o tom již několikrát uvažovalo) ‚Tarfysgwlad – Tarské království‘ kam bývá ale někdy řazen i Minkor, přestože postavení klanu Bodvildů stále není úplně vyjasněné.
Poslední skupinou, u které se ale zastavíme jen krátce, jsou „Staří Trpaslíci“. Tento čistě lidský pojem vlastně opět zaštiťuje několik užších kategorií farfogů – Jednak Obyvatele Mwynglawddu, prapůvodní říše trpaslíků v podzemní říši, o jejichž přežití a jejich království kolují mezi trpaslíky desítky legend a pověstí, druhak pak ty obyvatele měst v Bílých Horách, kteří se odpojili od hlavního směru ústupu na sever a buď a) sestoupili do podzemní říše, b) ukryli se na území poražené trpasličí říše nebo c) odešli (severo)východním směrem – pro všechny tyto mají trpasličí legendy pojem Glataðwyr (potomci ztracených/z cesty sešlých). Existence těchto národů, přestože je silně zakořeněna v trpasličí mytologii a tradici, je ovšem neprokazatelná a proto ji zmiňujeme pouze okrajově.
Z toho co jsme si pověděli výše, je zřejmé, že pro Trpaslíka je nejdůležitější, že jako trpaslík „někam“ patří a má přesně dané místo ve společnosti. Kam ale vlastně patří? Kdo je jeho rodina? O tom hovoří druhá kapitola.
