Trpasličí historie je prastará, ale války a velká stěhování trpasličích národů si vybraly daň v podobě zapomění. I přesto si ale trpaslíci pamatují více než lidé dobu, kdy Lendor a Tara byly jedním kontinentem. Nejsou to však přehledné historické spisy s přesnou datací, které připomínají trpaslíkům jejich rannou dobu, ale písně a příběhy, které si vypráví, když ustanou ve své téměř nikdy nekončící práci. Více než jiná rasa Asterionu si jsou trpaslíci vědomi toho, co ztratili a nikdy je neopustila touha vrátit se na Taru a navštívit zpět své staré domovy, obrovské dómy jejich zlaté éry a shledat se se svými ztracenými příbuznými, kteří se po porážce s Démonovou armádou rozhodli hledat úkryt pod zemí. O těchto trpaslících se mezi lednorskými hovoří jako o starých příbuzných a již mnoho jedinců z fousatého národa, jakož to i celé rodiny a klany se je vydaly hledat na Taru v bláhové naději, že tam někde, pod Bílými horami, stále žijí.
O dávnější hitorii, ještě před válkou s Démonem a příchodů arvedanů, se toho již moc neví. Trpaslíci byli prý jednou z mála ras, která se dokázala ubránit kompletnímu zotročení krutou rukou Korrulských obrů a i proto se stali nejmocnější silou v Podzemní říši, když byli Korullové poraženi Sedmnácti bohy. Svou pílí a vynalézavostí dokázali obstát v krutém boji pod zemí a když se roku 3798 před královským letopočtem lidí potkali s Arvedany, byli jim silným spojencem, což se o tehdejších pohanech, předcích lidí, říci nedá.
Přesto, že trpaslíci museli čelit velkým změnám, zakládat nové domovy, mnoho z jejich společenských pravidel a zvyků přetrvalo v podstatě nezměněné podobě až dodnes.
Společnost
Trpasličí rasa se stejně jako ta lidská dělí do několika národů, trpaslíci by řekli klanů. Každý klan je trochu odlišný v tom, jak vypadá, jak mluví. V současné době není trpasličích klanů více než dvacet. A jindy tomu nebylo jinak. Některé přetrvaly od dob odchodu trpaslíků na sever a roztržení kontinentu, jiné zanikly, jiné vznikly, některé se sloučily v jeden. Tyto změny však nejsou nikterak časté a kdykoliv se něco takového přihodí, je to opravdu velká věc v trpasličí společnosti, o které se mluví ještě několik desítek let a kterou trpaslíci doslova žijí své životy.
Vládcem všech klanů je Král hor, v současné době jde o Frendina IX. pocházejícího z klanu Trontmargů, nejmocnějšího klanu, který vládne pěti městům na Lendoru. Frendin IX. pak žije v nejstarším a největším trpasličím městě Berembringu na jihu Trpasličích hor.
Vládci jednotlivých klanů jsou pak Stařešinové, kteří tvoří poradní kruh králi hor.
Každému městu pak vládnce Král hory. Pokud vládne klan jen jednomu městu, pak je jejich Stařešina současně Králem hory.
Poradním kruhem Krále hory jsou pak Strážci komnat (jednotlivých pater města, někdy taktéž Rada strážců). Jde o nejvýznamnější, často nejstarší (Náčelníci) zástupce nejmocnějších Rodů ve městě. Zvláštní pozici ve městě má pak Strážce pokladu, který je taktéž v Radě strážců a zároveň je i pravou rukou Krále hory. Strážce pokladu se stará o to, aby obsah královské pokladnice a tajemství města nebylo ukradeno, nebo odhaleno.
Byly zmíněny Rody trpaslíků. Jde o jednotlivé rodiny, se spoustou bratranců, sestřenic, strýců a pratet z třetího kolene. De facto i klan nese jméno po nejvýznamnějším rodu. Klan může obsahovat desítky rodů. Každý rod pak reprezentuje Rodová rada tvořená sedmi trpasličími pány, příbuznými. Rozhodující slovo v Rodové radě má pak nejstarší muž rodu, kterému se říká Náčelník.
Zajímavostí u trpaslíků jsou jejich jména. Prvorození synové totiž přejímají po smrti svého otce jeho jméno. Pokud někdo nese za svým jménem číslovku devět, jako je to v případě současného Krále hor, má to velkou váhu, vypovídá to něco o plodnosti a udržitelnosti daného rodu.
Zaprvé, v trpasličí společnosti nutně nefunguje prvorozenectví jako u lidí. Jak rada strážců, tak jednotlivé Rodové rady jsou většinou složené s nejstarších členů jednotlivých rodů a ti následně rozhodují o tom, kdo převezme nově funkci po zemřelém.
Pokud zemře Král hory, nebo strážce komnat, většinou se tento post dědí v daném rodě a většinou je nový zástupce jeden ze starších.
Po smrti krále je často zvolen přímý potomek, nebo blízký příbuzný jako bratr a podobně. O postu krále rozhoduje Rada strážců, kde má ovšem často největší slovo vládnoucí rod a tudíž až na výjimky prosadí svého příbuzného jako budoucího krále.
Do obsazení postů Strážců komnat mají možnost mluvit Náčelníci jednotlivých rodů a snaží se prosazovat své příbuzné, nebo zpochybňovat nároky na post strážce členů vládnoucího rodu. Důležitý post by neměl být obsazen jen nejstarším, rozhoduje také zkušenost a schopnosti.
Náčelníci jsou vždy nejstarším členem rodu.
Zadruhé, trpasličí ženy nemohou dědit, nemají stejná práva jako trpasličí muži. Nejde však říci, že by trpasličí ženy nebyly vousatým národem ctěny, ba právě naopak. Jsou stráženy jako ty největší poklady, jsou vytěžovány, obskakovány a jsou na ně vynakládany jejich příbuznými obrovské zdroje. Jejich život však není úplné peříčko.
Trpasličím dcerám nepřísluší dávat najevo své názory, tužby a přání. Jsou ochraňovány od cizích očí, od veškeré práce a jsou odměňovány nehynoucí láskou svých rodičů a tvrdou robotou svých bratrů.
Až když se objeví vhodný ženich, tehdy se jejich život překlápí a z dcery se stává nevěsta a posléze i matka. Její úlohou je pečovat o svého muže a po všech stránkách mu pomáhat v jeho těžkém životě. Vrcholem života trpasličí ženy je pak mateřství. Na to trpaslice připravovány již prakticky od narození, učí se vyšívat, ošetřovat rány, vařit a dávat lásku a něhu jak svým dětem, tak svému muži. Pro tyto potřeby jsou trpasličí ženy vychovávány guvernantkami, které je zasvěcují do života žen v trpasličí společnosti. Ne všichni otcové však mají prostředky k tomu, aby své dceři poskytli takovou průpravu a tak se většinou o výchovu dcer starají jejich matky.
Nastávajícím trpasličích žen by měl být nejlépe urozený trpaslík, kterému by den co den pročesávaly jeho dlouhý plnovous a zpívaly písně z dávných časů, které si pamatují ještě síně v Podzemní říši daleko na jihu.
Trpasličí ženy jsou velmi krásné a to i na lidské poměry. Proto se jejich existenci snaží trpaslicí všemožně skrýt a neukazovat světu. Proto se netrpasličí poutník procházející trpasličím městem nesetká s osobami něžného pohlaví. Trpaslíci však své dcery a ženy skrývají i před sebou navzájem a vyjma členů rodu mohou na cizí ženu, či dceru, pohlédnout jen opravdu blízcí přátele rodiny.
Většina trpasličích měst však přístupná cizincům není a pokud ano, jde pouze o zástavbu na povrchu, jakési předměstí nacházející se třeba i několik mil od skutečného trpasličího města a nebo jen o vrchní patro města vestavěného do hory.
Povolení k založení nového trpasličího města musí vydat sám král hor nebo k tomu dojde takříkajíc jemu navzdory. Například trpaslíci z klanu Draebork se před staletími kvůli sporu o následnictví oddělili od klanu Herach a založili svévolně město Draengrund. Dlouhá desetiletí pak museli čelit hněvu krále hor a útokům okolních klanů, než byli díky svým vítězstvím uznáni za právoplatný klan. Jak vyplývá z tohoto příkladu, války mezi klany nejsou ničím výjimečným.
Klan Herach je štěpením tařka pověstný. V době, kdy byla velkolepá Edlebranská říše napadena armádami Khara, se od klanu Herach oddělil rod Thirstedů a sním několik spřátelených rodin a vznikl tak zcela nový klan Thristedů, který teď vládne v Krazu. Jeho zakladatelem (někdy též praotcem) je Norgodrum, který jako první vedl trpaslíky na pomoc Eldebranu a svou obětí a obětí svých bratrů definitivně zpečetil spojenectví lidí a trpaslíků na Lendoru.
Všechna tři města v Zelanských vrších na Taře (Kraz, Kwesar a Kargat) byla založena na příkaz krále hor, který se rozhodl dát příležitost třem menším klanům, které do té doby neměly vlastní město. Naopak tři klany, z nichž dva se nakonec usídlily v Khelegových horách, de facto emigrovaly ze své domoviny na Lendoru. Jejich stařešinové měli s králem hor i s okolními klany již po staletí tolik sporů, že se rozhodli opustit svá města a zkusit štěstí na Taře, kde založili roku 736 k.l. Bergond a Seliak, a klan Venedů se vydal na jih pátrat po starých trpaslících. Tehdejší král hor Dalmen VII. (prastrýc nynějšího krále Frendina IX.) na to zareagoval tak, že svého synovce Hédina ustanovil stařešinou zcela nového klanu Bodvildů („těch, co mají splnit úkol“), který vyčlenil ze svého vlastního klanu Trontmargů. Hédina i jeho nový klan pak vyslal roku 747 k.l. na Taru, aby se také usídlili v Khelegových horách a dohlíželi na odpadlíky v Bergondu a Seliaku. Jenže Hédin ve svém poslání selhal. Nechal se ovlivnit krásou Minkoru a jeho silou a se svým klanem se usídlil pod Minkorem jako král pod městem a jeho syn a nástupce Hédin II. vychází s Bergondem a Seliakem poměrně dobře.
Hlavně kvůli tomu jsou klany z Khelegových hor, ale i z Minkoru považovány za zrádné mezi ostatními trpaslíky a ti je často z duše nenávidí a opovrhují jimi.
Trpasličí Klany na Taře:
Kraz = Thirstedové; král hory (zároveň Náčelník) Gáin
Kwesar = Holgové; Borin III
Kargat = Ebeldové; Thurgar
Bergond (po rekovi, co bránil Derhelma v památné bitvě v Bílých horách) = Thorgimové ; Therold (věk: 265 let, vládne od roku 792 k.l. druhý syn Therala – prvního krále Bergondu)
Seliak („skrytý“) = Serkenové; Harkan III. (věk: 211 let, vládne od roku 843 k.l., bratr Druwara IV. – druhého krále Seliaku. Harkan III. zemřel v Bitvě o Taros, po něm nastoupil jeho bratranec Byggir.)
Minkor = Bodvildové; Hédin II.
Venedové = odešli na jih hledat Staré trpaslíky, vede je Arri (podle nových informací po Bitvě o Taros)
Existují trpaslíci, kteří nepatří do žádného z klanů. Ti se označují jako odpadlíci. Ti, kteří se natrvalo usadili ve Čtyřech královstvích a s nimiž se lidé běžně setkávají, jsou v naprosté většině právě takovými odpadlíky. Jde o trpaslíky, kteří (ať už jednotlivě, nebo ve skupinách) byli odsouzeni k vyhnanství, nebo (a to mnohem častěji) trpasličí společenství opustili dobrovolně z různých důvodů – od odlišných náboženských a politických názorů, přes nespokojenost se současnými poměry až pro touhu po osvobození se od svírajících trpasličích tradic. Mnohem menší počet trpaslíků ve Čtyřech královstvích pak představují obchodní nebo političtí zástupci trpasličích měst a klanů, cestující obchodníci nebo skupiny řemeslníků pozvané na vykonání nějaké složité kovářské či důlní práce. I běžní lidé dokáží snadno vypozorovat zcela odlišnou mentalitu, zvyky i chování obou těchto skupin.
Na jedné straně přísně tradiční, částečně izolacionističtí trpaslíci řadící se do klanů a ti druzí, nesvázání, pokrokoví, ale často také bloudící a zločin praktikující.
Odpadlíci a příslušníci klanů se při setkání okatě přehlíží. To však neplatí o názoru chovaném věrnými proti těm z Khelegových hor.
Trpasličí společnost velice uznává soukromé vlastnictví. Neboť času, kdy trpaslík nepracuje pro obecné blaho, nebo svůj klan, což je často jedno a totéž, nemá příliš mnoho k tomu, aby vytvářel nějaké hodnoty jen pro sebe, či pro svou rodinu. I proto je v trpasličí společnosti kladně vnímána majetnost a trpaslíci si ji zvykly dávat okázale najevo a velmi těžko se proto se svým bohatstvím loučí. Jsou proto i dobrými a nekomrpomisními obchodníky.
Mezi trpaslíky panuje mnoho tabu. největším z nich je Sexualita. Mluvit o sexu je mezi trpaslíky přísně zakázáno, stejně jako dělat jen náznaky, nebo gesta. Sex je čistě soukromou záležitosti mezi mužem a jeho ženou a nikomu, ani z rodiny, do něj nic není.
Trpaslíci také třeba velmi dobře vědí, že konání zla vede k přeměně ve skřeta, což v lidské společnosti rozhodně není tak rozšířená vědomost, ale zmiňovat se o tom je taktéž zakázáno z řpesvědčení, že již samotné mluvení o tom je aktem zlým.
Trpaslíci se považují za vyvolený národ, který je předurčen k tomu, aby všem rasám na Asterionu ukázal správnou cestu.
Náboženství
Trpaslíci jsou spíše vlažně věřící. Jakési většímu zájmu se u nich těší církev Kováře Merna, Rytíře Gora a potom už snad jen Učence Siomena a Pána ohně Faerona. V poslední době však posiluje starý kult Dreskana, boha Odplaty, který je v trpasličí společnosti zakořenen již ze starých dob a jehož věřící a uctívači se mezi trpaslíky vyskytovali vždy, třebaže v malé míře. Skloňované je taktéž jméno Bohatce, boha vrtkavého štěstí a riskování.
Nesmí se zapomínat ještě na Mauril, paní země, která je uctívána prakticky všemi trpaslíky a to kvůli významnosti pohřbů, které jsou v trpasličí společnosti vždy velké události, při kterých se setkává celá rodina i vzdálení příbuzní, aby uctili památku zesnulého a zajistili tak přijetí Paní země, tichou a útrapy života na sebe beroucí Mauril.
Magie
Trpaslíci se magie rozhodně nebojí. Alespoň né té, které sami rozumí a kterou dokáží ovládat. Lepší runorytce a výrobce magických předmětů a ochraných znamení byste jen stěží heldali kdekoliv jinde na Asterionu. Aktivní magie však již u trpaslíků již tak častá není a jde o ojedinělý talent pár šťastlivců. Vzhledem k dlouhověkosti trpaslíků však existuje několik malých škol magie, zastoupených většinou jen jediným mistrem a párem učňů, kteří zajišťují, aby těžce nabrané vědění neupadlo v zapomnění.
Dostat se ale do přízně jednoho z mála čarodějných trpasličích mistrů stojí však mnohem víc, než jen nadání.
