Den Písní, třetí alden měsíce Plodna k.l. 848
Je ráno a odjíždíme z Kwesaru. Společnost těch dvou se ukázala nesnesitelnější, než se na první pohled zdálo. Pana Královského po cestě zkolila rýma a přezdívka Pšíkal, kterou jsem mu již při odjezdu z Rilondu přisoudil, se ukázala jako nedostačující. Vyzvedl jsem si v Krazu mé zápisky i listy vytržené z několika knih zmiňující se i o velekněžce Sien a při chvíli mé nepozornosti je svým počáníní pan Královský celé poprskal. Prskal by byla tedy vhodnější přezdívka. Ostatně stále lepší, než jeho ctěné přijímení. Kde se vzal zvyk lidi pojmenovávat po vodních tocích?! Znám elfí řeku, která se jmenuje Kundo…
Z druhého pána „Rozumbrady“ se vyklubal znalec trpasličích mostů, tradičního trpasličího odívání a stav jeho kolegy mu umožnil přednést i své lékařské znalosti. Ano, píši přednést s „n“, nikoliv předvést. Zřejmě v rodině Bezkolů léčí slovem. Je to ostatně rodina vychovávající jenom samé inovátory, průkopníky, vynálzce a vědce. Snad i proto syn hrdě hlásící se k této rodině vykonává povolání poslíčka.
Přes všechnu snahu o věnování pozornosti všemu jinému, jen ne těm dvěma, jsem při cestě bohůmžel neshledal nic zajímavým. Ať už jsme v Albireu…
