Když bylo jasné, že Miškovi není pomoci, že Rawlion je příliš velkým soustem i pro tak smělé hrdiny jakými ti naši bezesporu byli, jejich cesty se rozdělili. Tu noc před odchodem měl Vin Věštec vidění. Zahlédl dračí křídla v odraze na hladině velkých vod a kouř a oheň spalující sochy sedmnácti strážců. A z té zkázy viděl příchod pěti postav, jemu známých postav. A tak pravil, že se všichni ještě jednou setkají i s Miškem, který upadl do zajetí. Ale radost z toho znovusetkání bude slaná, neboť bude vykoupena mořem slz.
Toto je příběh Manfreda Stínovlase a Vina Věštce. Neodlučitelné dvojce, která přes všechny rozdíly k sobě patří jako čaj k vodě, jak Vin často říkával. Cestovali společně s Kawanem a Alwarinem do Minkoru, aby se něčemu přiučili v Bílé pagodě. Studium si zpestřili dobýváním Světlokazu, kde stáli po boku Malvinovi a dalším z rytířů devíti hvězd.
V Minkoru však poté nepobyli dlouho. Táhlo je to zpět na západ do východní dálavy, aby očistili jméno Miška a obnovili jeho statek v Malých loukách, který byl dříve krátkou dobu i jejich domovem. Vin si tak moc neužil město mnoha národů a kultur, za což byl rád Manfred, kterému tamní město přišlo jako obrovské mraveniště, ve kterém se prostě člověk nemůže vyznat.
Když dorazili do Malých luk, brzy si přes pár známých vydupali slyšení u Lamiusovy církve a pověděli pravdivý příběh o Miškovi a jeho prokletí a o tom, jak skončil. Obvinění byla stažena, spolek Kavalírů a dam nejvznešenějšího umění Mirtal byl obnoven a statek v Malých loukách znovu vysvěcen. Ujal se jej Miškův divadelní spolek a na počest jejich zakladatele byla zrealizovaná hra inspirovaná vyprávěním dvou čarodějů. Sklidila dobrou kritiku a potlesk jak u prostých lidí tak ve vyšších kruzích. Absence politického vyznání a tragický osud skutečné postavy zajistil Miškovi slávu ještě před jeho smrtí, což se málokterým hrdinům v historii Asterionu povedlo.
Vin s Manfredem se poté vydali na toulky Tarou. Je známo, že často cestovali z různými jinými dobrodruhy a s jejich pomocí zabili spoustu nebezpečných potvor a zabránili mnohým bezprávím. Příběhy o dvou čarodějích se tak brzy staly oblíbenými v dálavských putikách a zájezdních hostincích. Stali se vzorem pro mnoho čarodějů a začínajících dobrodruhů a svou popularitou brzy dohnali i proslulou družinu Torka Tilkiralina. Tak si vysloužili i nechtěnou pozornost ze strany svých nepřátel. Vypráví se, že Vin a jeho schopnost vidět věci, které mají zůstat skryté, ležela v žaludku mnohým z mocných, kteří platili tučné peníze za jeho hlavu. Manfred však vždy dokázal Vina uchránit před úklady najatých vrahů. Brzy se tato dvojce stala legendární. Mezi prostým lidem se začalo používat i rčení „Až vyzraješ na dva čaroděje“ ve smyslu překonání nepřekonatelného.
Jejich kroky nakonec zamířily do Zlatého lesa, kde se Vin chtěl konečně podívat na zoubek Zin Zarovu kultu v temné zemi Fu. Některé zdroje hovoří o tom, že se k nim připojil i Malvin a ví se jen to, že se střetli s vůdci tohoto temného spolku a že Manfred se od té doby mohl pyšnit ne jediným šedivým pramenem vlasů. Fu očištěna ale nebyla, temný spolek nejmocnějšího ze skřítčích mágů byl ale oslaben. Bylo zřejmé, že se ještě do země Fu dva čarodějové vrátí a Vin předeslal, že se setkají se samotným Zin Zarem. Výsledek toho střetu však neodhalil, a není jisté, že tak neučinil proto, že by mu nebyl znám.
Kroky dvou čarodějů nakonec směřovaly k Tarosu, kde se měli setkat se svými starými přáteli tak, jak Vin Věštec předpověděl.
