Na radu Alwarina pokračoval Kawan společně s čaroději až do Minkoru, kde se měl setkat s mužem, o kterém mluvil bývalý arcimistr bílé univerzity magie. Šlo o vysokého muže s jasným pohledem a rovným postojem. Představil se jako Omšej Dolnohradský, dříve obchodník z Almendoru a nyní historik a dobrodruh v jedné osobě. Je pravdou, že o elfech a jejich historii toho věděl jako málo kdo navzdory svému, na vzdělance nízkému, věku. A z jeho slov bylo znát, že je odhodlaný přejít klidně nejvyšší pohoří na Taře aby objevil i toho posledního z elfů, který zabloudil ve svých úvahách a tragičnosti na samotný práh žití. Zdálo se, že onen Omšej si elfí národ zamiloval a přál by si, aby je potkal jiný osud, než osud zapomenutých osamělých poutníků.
Sám Kawan již tehdy tušil, že onen údajný Almendořan nebude jen tak obyčejným mužem, který se zamiloval do eposů z dávných dob. Onen muž byl pevný jako skála ve svých slovech a svých plánech a zračila se v něm rozhodnost, která se málokdy dá u lidí spatřit. A tak pouštní elf vyrazil na západ doprovázejíce tuto tajemnou osobu ještě před tím, než byl dobit Světlokaz.
Jejich pouť skrze Skřítčí vrchy, Zlatý hvozd, východodálavské pláně a Zelanské vrchy byla za dne naplněna zvědavým mlčením a za dlouhých nocích prosezených u táborového ohně byla přesycena dlouhými rozhovory a vyprávěním, ve kterém se postupem času začala zračit dlouhověkost, ba přímo starobylost Kawanova společníka. Nebyl tím člověkem, za kterého se vydával. Ale stejně jako hvězdné nebe je zajímavé a krásné právě tím, že nezodpovídá položené otázky, se stal i tento muž v očích Kawana původcem zvědavosti a katalyzátorem fantasie. Více než pravdu o něm samém se tak elf dozvídal pravdu o věcech minulých. Množství zajímavých příběhů, které byl schopen Omšej odvyprávět, by nepojmula žádná z lidských knihoven. I o elfím prokletí se Kawan mohl dozvědět něco více i proto, že pouštní elfové málokdy vzpomínali a raději hleděli do budoucnosti.
I stalo se, že v Zelanech narazili na prvního z prokletých. Pouštního elfa, který byl na pokraji sil. A nebyla to voda, jídlo ani dlouhý spánek, který si mohl tento zbídačený elf dopřát, ale právě slova Kawana a Omšeje, která vdechla novou sílu do života tomuto ztracenému. Tehdy se poprvé ukázal celý záměr Omšeje, který nalezenému odhalil místo a čas, kdy se opět potkají a budou putovat s dalšími jeho bratry vstříc vysvobození. Mělo se tak stát přesně při letním slunovratu roku 851 v Platanovém háji v nitru Červeného lesa.
Až po rozloučení se Kawan dozvěděl od Omšeje více. Pravil, že se tam skrývá něco, co celý elfí národ spojí a díky tomu budou moci zvrátit prokletí postavené na lži. Omšej záhadně naznačil, že jeden z pěti je připraven pro ruku vládce temných elfů.
Naděje, která se zračila v očích prvního zachráněného elfa byla ale silnější, než zvědavost a tak se tito dva poutníci vydali dále hledat zdroj té síly, která naplnila jejich srdce touhou pokračovat dál. Zamířili do pouště a hledali přeživší. O jejich cestě se nikde nepíše, ani nevypráví. Jisté je jen to, že poušť opustili po roce hledání, při kterém se náramně hodila Kawanova zkušenost. Bylo to v době, kdy zachránili stého pouštního elfa, kdy po sté nasměrovali kroky prokletého do Platanového háje, aby tam i stý došel právě v den letního slunovratu roku 851.
Poté se Kawan s Omšejem vydali na jih do špičatých mrazivých hor hledat elfy, co zvolili tato bezútěšná místa jako svůj budoucí domov, pokud se tak dá nazvat nikdy nekončící pouť za přežitím a hledáním nenalezitelných odpovědí. Stanuli na náhorní plošině Šakatan uprostřed Nedostupných hor, kde narazili na větší komunitu elfů připoutaných k tomuto místu, zamrzlých v čase a prostoru. Bylo těžké rozlomit ledy na jejich srdcích, bylo těžké je přimět, aby naslouchali.
Právě zde se Kawan dozvěděl pravou tvář toho, s kým celou cestu podstoupil. Omšej odhodil svou podobu a nad náhorní plošinou se zjevil v celé své kráse. Stín draka bílého jako sníh zahnal veškerou apatii a probudil v jejich myslích alespoň zbytky zvědavosti, která zde po tisíce let spala. Nikdo jiný než Riam Bílý jimi nemohl pohnout a proto se stalo, že kývli na jeho výzvu a na den přesně se poté setkali se svými zapomenutými bratry pod korunami stříbrných platanů.
Co následovalo poté, patří již do jiných příběhů. Přesto se chce alespoň říci, že Kawan se opět setkal se všemi, se kterými dříve pocestoval celou Taru. Tak, jak Vin Věštec předpověděl.
